„Skutek, za který jsem byl odsouzen, se údajně stal v roce 2007, ale vyšetřovat se začal až o několik let později. Ten příběh jsem určitě nevymyslel teď, znají ho celou dobu zhruba dvě desítky lidí. A proč jsem ho neřekl policii a soudu? Protože mě od toho odrazovali ostatní aktéři schůzek a sami ho neříkali také, ačkoli ho znají po celou dobu,“ zmínil úvodem s tím, že ostatní aktéři mu řekli, že se to říct nesmí, protože je to nebezpečné. Doporučoval mu to prý i advokát. „A nezapomínejte, že lidé, kteří o vyjednáváních věděli, jsou stále vlivní, i když třeba v soukromé sféře, a mohlo by je to ohrozit. Nehledě na to, že Robert Fico je stále premiér a Mirek Topolánek už sedm let není. Celá věc má a měla silné politické konotace,“ podotýká.

Následně hojně hovoří o slovenském lobbistovi Miro Výbohovi, který podle něj dával nabídky na separátních schůzkách. „Já jsem vlastně měl jen potvrdit, že on – Výboh – je ta správná osoba pro vyjednávání, což jsem udělal,“ řekl. Podle něj nemohl ani vyslovit onu inkriminovanou částku 18 milionů, neboť ji v té době neznal. O tom, že odpovídá výši kontraktu, který měl se Steyrem původně dojednán na větší počet pandurů zbrojař Pavel Musela, se prý dozvěděl až letos. Žádost o úplatek prý tak skutečně nevyslovil. 

Tento příběh nyní vypráví proto, že chce, aby zazněla pravda. „A také proto, že existuje několik desítek lidí, kteří ten příběh znají tak, jak ho říkám já. A doufám, že někdo v sobě najde odvahu a zbytky cti a potvrdí ho,“ zmínil a poukázal například na to, že kolem kontraktu na pandury se pohybovali i lidé blízcí dnešnímu prezidentovi Miloši Zemanovi. 

„Já doufám, že minimálně Mirek Topolánek, Miroslav Šlouf dosvědčí tu verzi, kterou podávám já. A o těch ostatních, to je otázka, jak se k tomu oni postaví. Já bych jen připomněl, že v té době byl Mirek Šlouf nadřízeným Martina Nejedlého, dnešního poradce prezidenta. Šlouf ty informace měl a zpočátku se vyjednávání osobně účastnil, těch dalších věcí už osobně ne, ale jestli tam byl jeho společník nebo zaměstnanec, nevím přesně. Každopádně tehdy vystupovali tak, že Mirek je šéf a Martin jeho zaměstnanec nebo minoritní společník. Doufám, že třeba oni se k tomu nějak postaví. Pokud ne, na mé situaci to prakticky nic nemění, jsem dnes pravomocně odsouzen,“ dodal Dalík.

Ten se nyní rozsudku hodlá bránit obnovou procesu, neboť jeden z aktérů se prý rozhodl vypovídat a je ochoten se pod výpověď i podepsat. Chystá se také na nástup do vězení. „Ničemu se nebudu vyhýbat, hodlám si trest odpykat, ačkoli ho považuji… nejen za nespravedlivý, ale i za irelevantní. Protože se nestal ten skutek a jen k dokonanému skutku může být přiřazen trest,“ dodal.

V rozhovoru pohovořil Dalík také o svém vztahu s Mirkem Topolánkem. „Kdybych nepotkal ve svém životě Topolánka – navíc jsem ho nepotkal jako úplný chudák, ale jako majitel relativně prosperující PR agentury –, tak si myslím, že jsem mohl dělat úplně jiné věci. Otázkou je, jestli bych vydělal víc nebo míň peněz, kam bych se dostal nebo nedostal,“ řekl s tím, že expremiér byl v době jejich seznámení naprosto neznámá regionální figura, které pomohl. „Proč Topolánek není vděčný mně, když objektivně v době, kdy mě potkal, a v době, kdy jsme se rozešli, byl úplně jinde? Já netvrdím, že za všechno to dobré jsem mohl jen já, ale nějaký vliv jsem na to měl a myslím, že jsem na tom pracoval hodně,“ řekl.

A závěrem přišlo i na spojení ministra financí Andreje Babiše (ANO) a bývalého ředitele civilní rozvědky Karla Randáka. „Na tuto alianci Babiš–Randák narazil asi kdokoli, kdo se jen trošku ponořil pod hladinu české politiky a příbuzných oborů. Co se týká ÚOOZ, tak o tom já vím jen to, co se píše v novinách. Že Babiš používal metodu kriminalizace svých protivníků už v dávných dobách byznysu, je holý fakt. Je to popsáno už ve staré knize jednoho slovenského novináře. Já o tom vím léta. Že si stejné praktiky potom přenesl do politického života, je smutná zpráva pro českou politiku i českou společnost,“ uzavřel s tím, že státní orgány i bezpečnostní složky tolerují tyto metody.