V pořadu Osobnost Plus se zpěvačka rozpovídala o tom, že když má někdo moc a chce okupovat jiné, tak to nese strašně těžce. „Jen to, že si to přečtu, aniž bych musela vědět celý kontext – na čem to stojí, proč to je, tak mi z toho jako člověku není dobře,“ vyznala se.

I bez kontextu se prý Langerové na českou politiku dívá velmi těžko. „Je hrozně těžké se na to dívat, těžké to poslouchat a těžké je i někomu věřit,“ zalitovala. Politikům prý nedůvěřuje, protože je osobně nezná. Ale i tak ji spíše odrazují.

„Volíme tak, jak volíme, a společnost vždy musí za nějaký čas dojít zase k dalšímu rozhodnutí, a doufejme, že nás to bude nějakým způsobem posunovat,“ věří zpěvačka.

Rozčilovala ji třeba vládní opatření, při kterých si někdy připadala jako blázen. „Jak mohou ze dne na den pořád něco měnit, a já musela přeorganizovat různé věci,“ rozčilovala se. Pravidla prý vypadala, jako kdyby si někdo házel balónkem, a jako celek nedávala smysl.

Langerová nechce být spojována s politickou angažovaností. Ráda se ale zúčastní třeba nějaké pietní akce nebo připomínky, při které může podpořit „dobrou věc“.

„Nemám ze sebe pocit, že bych měla být v roli nějakého až kazatele nebo člověka, který spasí svět. A už vůbec někoho, kdo něco změní. Myslím, že společnost k tomu musí dojít sama,“ vyznala se Langerová. Takto třeba nazpívala píseň Tělo 2086, která apeluje, aby se lidé neztratili ve virtuálním světě.

Jinak ale zjistila, že když začne protestovat jedna strana, tak to bouří i tu druhou a vzniká konflikt. Proto nechce být žádným Bobem Dylanem, zpívajícím angažované protestsongy. Ona sama raději předává emoce.

Jít pomoct Ukrajincům

Někdy ji ale politická věc, i když se v ní třeba detailně neorientuje, emocionálně zasáhne. A takovým případem jsou současné události na Ukrajině.

„Obavy samozřejmě nějaké mám. Cítím v tom strašně velkou nespravedlnost, ale těžko s tím něco udělám. S přáteli jsme se o tom bavili a říkali si, že máme chuť jít k hranicím Ukrajincům pomoci. Stát tam a nějak je bránit,“ vyprávěla moderátorce Barboře Tachecí.

Okupace jí derou srdce a cítí v tom prý velkou nespravedlnost. „My se o tom bavíme s přáteli z hudby,“ vysvětlila, odkud čerpá informace.

Z těchto debat mimo jiné vzešel i nápad, že by vyrazili na Ukrajinu. „My jsme říkali, že máme chuť jít těm Ukrajincům pomoct, stát na těch hranicích a nějak je bránit,“ popsala sny uměleckého světa.

Nápad na výpravu českých umělců na ukrajinskou hranici velmi zaujal Petra Viktorína ze skupiny Pro Dialog. Umělci by podle něj rozhodně měli tuto formu pomoci zkusit. „Dlouho jsem finančně nepodpořil žádnou chvályhodnou iniciativu umělců. Pomůžete mi naplnit 45 míst v autobuse? Prosím o jména dalších cestujících. Náklady na cestu na Ukrajinu v plné výši uhradím,“ nabízí.

A komentáře se nezdržel ani prezident Stomatologické komory Roman Šmucler, podle kterého „válka v ‚Call of duty‘ vypadá tak dobrodružně i lehce“. Česká média podle něj bubnují do útoku, umělci se, jak vyplývá ze slov Langerové, nadšeně přidávají, a v tom všem šturmování všichni přehlížejí, že samotným Ukrajincům a Rusům se válčit ale vůbec nechce, protože v oněch místech je až příliš velké množství vojenských hrobů. Ty jsou ale asi pod „kontext“ zpěvačky.