Závažné zjištění pro Baštu je, že naše současnost ve srovnání s obdobím 1989-2004 trpí výrazným deficitem demokracie. Ten prý odráží i statistika o volbách do místních samospráv. „V těch posledních v celé čtvrtině obcí byla jen jedna jediná kandidátka (jako kdysi jednotná kandidátka Národní fronty). Tento okázalý nezájem o věci veřejné a přesvědčení dvou pětin občanů, že za komunistů bylo lépe, mají jednoho společného jmenovatele – selhávání právního státu,“ zdůrazňuje.

Následně podotýká, že demokracie bez spravedlnosti se velmi podobá anarchii. A anarchie představuje pro slabší a zranitelné členy společnosti jednu z nejhorších diktatur. Fungující demokratický systém se v podobných situacích snaží problémy identifikovat, diskutovat o nich a nalézt řešení. Byť to často znamenalo totální změnu politického spektra. Pro autoritářské či přímo totalitní režimy naopak vždy existovalo jen jedno východisko – umlčet kritiku, občas rovnou odstranit kritiky.

„Tyto represivní kroky totalitáři obvykle zdůvodňovali ohrožením vnějším nepřítelem, či válkou jako nejtěžším argumentem. Mimořádnou úlohu v tomto procesu vždy sehrávaly tajné služby, na jedné straně obávané, na druhé adorované v tehdejších médiích,“ poznamenává Bašta.

V kontextu reaguje na veřejnou výroční zprávu Bezpečnostní informační služby za rok 2018. „Když shrnu bisáckou argumentaci – jsme v hybridní válce s Ruskou federací, takže každý, kdo nejde s námi, jde proti nám s Putinem. Protože se jedná o veřejnou zprávu, chybí v ní návrh ‚aktivních opatření“, jak s tou zločinnou částí českého politického a společenského spektra naložit. Třeba si to přečteme už příští rok. Zpětný odpočet již začal,“ končí komentář Jaroslav Bašta.