Úvodem se Pojar vyjádřil právě k otázce toho, na jak dlouho se podařilo dosáhnout příměří. „To v tuto chvíli nikdo skutečně neví. Já si troufám tvrdit, že to bude spíše na několik měsíců až málo let, ale vzhledem k tomu, že to bombardování a ta likvidace infrastruktury Hamásu trvala pouhých 11 dní, tak už si myslím, že to nebude trvat sedm let, tak jako to minulé příměří. Kdo volá po příměří okamžitě po propuknutí bojů, volá také po tom, že ty boje, i kdyby bylo příměří dosaženo, propuknou znovu za kratší dobu, než když je ta infrastruktura Hamásu zasažená, nebo chcete-li, než ty dvě strany se patřičně vzájemně vysílí a budou si to nějakou dobu pamatovat, než zase nastane ta doba, kdy se pustí do sebe,“ uvedl.

A v jaké jsme nyní fázi? Proč ty boje skončily? Protože si lídři na obou stranách uvědomili, že už je těch lidských obětí moc, nebo proto, že se vysílily obě strany, došly zbraně, nebo něco jiného? „Myslím, že o lidských obětech to zas až tak moc není. Hamás, zdálo se, chtěl příměří již před několika dny, ten, zdá se, vyčerpal to, čeho chtěl dosáhnout, již před pár dny. Izrael chtěl udeřit ještě více, respektive uštědřit Hamásu větší ztráty tak, aby znovu to násilí a to ostřelování nezačalo, respektive aby začalo spíše později než dříve, ale Izrael byl okolním světem, respektive mezinárodním společenstvím v zásadě přinucen k tomu příměří. Je zároveň pravda, že možná vyčerpali ty hlavní cíle, které v Gaze měli. Alespoň to tak říkají, že už neměli příliš mnoho cílů na seznamu, jakým způsobem Hamásu uškodit, takže se rozhodli pro příměří. Také aby si uchovali dobré vztahy se Spojenými státy,“ dodal.

Podle Pojara se nyní všichni snaží ukázat jako vítězi. „Ale to, kdo skutečně, jak vyhrál, jak moc vyhrál, na jaké frontě vyhrál, protože něco jiného je, jak vyhrajete doma, něco jiného, jak vyhrajete mezinárodně, něco jiného, jak vyhrajete na Blízkém východě a jak je to zapamatováno, a tak v tuto chvíli pokračuje ještě ten narativ toho, že každý se snaží ukázat, jak vyhrál. Respektive obě strany se snaží ukázat, že neprohrály, a z určitého ohledu je pravda, že ani jedna ta strana neprohrála, protože Hamás nepočítá vlastní mrtvé, nebo vlastní mrtvé Palestince. Hamás je teroristickou organizací a teroristé potřebují mrtvé civilisty na všech stranách, jak u toho nepřítele protivníka, tak i na domácí scéně, protože to propagandisticky teroristickým organizacím pomáhá. Pomáhá jim to ve světě a pomáhá jim to i doma, co se týká nesympatií i udržování toho teroru, takže to není tak, že se počítají ti mrtví. Naopak Hamás počítá mrtvé: Čím více, tím lépe,“ podotkl.

Moderátor Daniel Takáč se následně Pojara ptal znovu na to, čeho tedy Izrael a Hamás dosáhly. „Izrael významně omezil arzenál Hamásu, ten vojenský raketový arzenál Hamásu, zlikvidoval pravděpodobně 200, asi o něco více než 200 bojovníků Hamásu nebo palestinského Islámského džihádu. Izraeli se povedlo nějakým způsobem eliminovat tu sílu Hamásu a snad eliminovat chuť Hamásu jít do dalšího kola válčení v následujících měsících nebo letech,“ sdělil dále Pojar.

„A opravdu se to povedlo?“ ptal se dále Pojara Takáč. „Minule se to povedlo na sedm let. Uvidíme, na jak dlouho a nakolik se to povedlo letos. Izraelci říkají, a ti izraelští generálové, pokud se to povedlo na pět let a více, tak to bude úspěch, ale to si musíme skutečně počkat těch pět let, jestli se ten úspěch dostaví. Já bych to vzal paralelou poslední války v Libanonu v roce 2006 mezi Hizballáhem a Izraelem, kdy to začalo podobně, ostřelováním, tedy respektive únosem izraelských vojáků a pak ostřelováním Izraele z Libanonu. Na jednu stranu Hizballáh prohlásil tu válku za vítěznou, byť šéf Hizballáhu řekl, že kdyby věděl, že bude tak silná izraelská odpověď, tak by do té války nešel. A zároveň Izrael považoval tu válku dosti za zpackanou, tam tehdy byla vyšetřovací komise, a nikdo by vám v Izraeli neřekl: Tuto válku jsme vyhráli, trvala šest týdnů. No ale výsledkem je, že od roku 2006 doteďka, po vlastně nebývalou dobu 15 let, je to jedna z nejklidnějších hranic a k žádnému velkému střetu nedošlo,“ dodal následně Pojar, že někdy i ty války, které se nezdají jako vyhrané, vlastně mají dopad na větší stabilitu, respektive oddálení toho dalšího konfliktu.