Na konci května byla média plná informací o tom, že Poslanecká sněmovna navrhla prezidentu republiky na vyznamenání levicového básníka Karla Sýse, za což se později omlouval místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Pikal z Pirátské strany. „Pan Karel Sýs byl členem poroty soutěže básníků Seifertovy Kralupy. Spolu s ním byli v porotě ještě novinář a básník Dušan Spáčil a spisovatelka Eva Frantinová. Jde o autorskou literární soutěž na památku básníka Jaroslava Seiferta, do níž bylo možné přihlásit česky psané a dosud nikde nepublikované jednotlivé básně i cykly, a to ve dvou kategoriích – do osmnácti let a bez rozdílu věku. Takže celkem běžná soutěž, ale hned vysvětlím, proč je třeba o ní mluvit,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Důvodem je mail, který přišel Karlu Sýsovi a zněl takto: „Dobrý den, pane Sýsi, mnohokrát děkuji za skvělou práci při vyhodnocení letošní autorské soutěže. Naše účetní Vám pošle odměnu za vykonanou práci. Mám nemilou povinnost poprosit Vás o Vaši neúčast na sobotním slavnostním vyhlášení vítězů autorské soutěže. Tento krok vedení města je podmíněn kauzou, která kolem Vás nyní probíhá. Děkuji. Mějte krásné léto. S pozdravem“. Pak už jen podpis pracovnice Kulturního domu Vltava v Kralupech. „Když jsem tenhle mail viděl, tak se mi zatmělo před očima a říkal jsem si, že jsme zpátky rovnýma nohama v komunismu, v té nejhorší fázi, že to je jak raná sedmdesátá léta. Takové: ‚Děkujeme vám za vykonanou práci, ale buďte tak laskav, hlavně se nám neukazujte na očích, protože jste nežádoucí‘,“ připomíná mediální analytik.

Kádrovácká arogance zbabělého vedení města

Považuje to za ukázku neuvěřitelné arogance nejen kádrovácké, ale nechutné z principu. „Zastavme u toho, proč vlastně vedení města velmi anonymně – paní z Kulturního domu Vltava byla zřejmě požádána tuto nemilou povinnost vykonat za ně, protože je zbabělé – žádá pana Sýse, ačkoli mu platí za to, že odborně vyhodnocoval letošní autorskou soutěž, o neúčast na sobotním vyhlášení vítězů. Cituji: ‚krok vedení města je podmíněn kauzou, která kolem Vás nyní probíhá‘. Co je to za kauzu? Že byl navržen Poslaneckou sněmovnou, aby mu pan prezident dal za celoživotní umělecké dílo vyznamenání Za zásluhy v oblasti kultury o státním svátku 28. října? Tak přemýšlím, co na tom všem naplňuje obsah slova kauza? To, že to navrhla Poslanecká sněmovna? To je věc Poslanecké sněmovny, ne pana Sýse,“ poukazuje Petr Žantovský.

Stejně tak nemá nic společného s jednáním místopředsedy PS Vojtěcha Pikala z Pirátské strany, který později svého hlasování litoval. „To je věc pana Pikala, ale zase ne pana Sýse. Stále nevidím kauzu, která by s ním měla nějakou přímou souvislost. Napadá mě jediná souvislost a o to je to všechno horší. Vedení města Kralupy vlastně vyčítá panu Sýsovi, že by měl podle návrhu Poslanecké sněmovny dostat Medaili Za zásluhy v oblasti kultury. To je na pováženou. Jak je možné, aby vedení poměrně velkého průmyslového města Kralupy nebo samospráva jakéhokoli jiného města či poslední vesničky byla oprávněna hodnotit krok prezidenta, který je v souladu s Ústavou a se všemi zvyklostmi, na něž má plné právo, a je navíc společensky velice ceněný, to znamená udělení vyznamenání, jako kauzu? Kdo je vlastně předmětem té kauzy? Sýs, nebo Zeman?“ ptá se mediální odborník.

Pracuje pro nás, platíme mu za to, ale pak si do něj kopneme

Takové otázky si člověk nad tímhle krátkým mailem nutně musí položit. „A když si je položí, tak má dost co dělat, aby se nepozvracel. Co se to kolem nás vlastně děje? Oni využívají práci odborníků, dokonce za ni i zaplatí, ale pak mu řeknou: ‚Milý příteli, nechoď sem, protože se nám nelíbíš, my se bojíme médií, protože jsi teď v nějaké kauze, protože tě má rád Zeman a Zemana nemáme rádi my‘. Ale Zeman je přece náš prezident. Všiml si toho vůbec někdo, že Zeman je hlava státu a že má právo na to dát Medaili Za zásluhy panu Sýsovi nebo jinému umělci, když to někdo navrhne, třeba jako Poslanecká sněmovna? Nevím, jestli to pan prezident udělá, to je konec konců na jeho rozmyšlení, ale rozhodně ne na vedení města Kralupy, aby toto posuzovalo,“ tvrdí Petr Žantovský.

Je mu smutno z toho, že jsme se dostali do situace, kdy se zřejmě někteří lidé budou opět označovat nějakými známkami. „Možná to tentokrát nebude žlutá hvězda, to jeden neví, ale možná nějaká jiná známka na klopu, abychom všichni viděli, že to je ten nežádoucí, ošklivý, ostrakizovaný, ten vyvržený, exkomunikovaný. Plivněme si na něj, kopněme si do něho, nechme ho, ať pro nás pracuje, nejdříve mu platíme, pak už mu ani nezaplatíme, ale hlavně se s námi nesmí v žádném případě ukazovat či vyfotit. Co kdyby některé nezávislé spravedlivé úžasné médium, třeba veřejnoprávní televize, natočilo, že vedení města Kralupy se ukazuje s ošklivým Karlem Sýsem. No to by byla katastrofa, máme před sebou komunální, to bychom je mohli prohrát, kdyby nám tam škaredě strašil Karel Sýs, který možná dostane od prezidenta vyznamenání,“ přibližuje mediální analytik uvažování lidí z vedení Kralup.

I dnes Slonkové, Břešťanové či Šafrové vytvářejí seznamy nepřátel

Když se do důsledku domyslí jejich počínání, tak se to dá brát jako signál, že tahle společnost je úplně na konci s dechem. „Tohle přesně prováděli komunisté v sedmdesátých a osmdesátých letech. Ostrakizovali, rozdělovali lidi, označovali třídního nepřítele za ztroskotance a zaprodance. Ty věci si jsou podobné. Na konci osmdesátých let se přitvrzovalo, přijímala se tvrdší opatření proti shromážděním na Václavském náměstí nebo na Můstku. Už se používaly nejenom obušky, ale i vodní děla, vyváželo se za Prahu. Můžu o tom vyprávět sám, protože jsem se několika takových aktivit zúčastnil a byl jsem též vyvezen na čtyřiadvacet hodin za Prahu a vyslýchán, takže znám ty praktiky velice dobře. Přitvrzovalo se a každý, kdo prožil tu dobu, ví, že mezi roky 1985 a 89 byl docela rozdíl,“ vzpomíná Petr Žantovský.