Ozbrojený útočník včera na Filozofické fakultě v Praze zavraždil 14 lidí, další desítky lidí zranil. Dá se na něco takového připravit?
„Do určité míry ano. Pokud si tu možnost vůbec nepřipouštíte a pokud vůbec nevíte, co v té situaci dělat, tak v tom obrovském stresu, který z takové situace máte, tak nic nevymyslíte. Pokud víte, co máte dělat, tak máte velkou šanci, že to uděláte,“ sdělil kriminolog Houdek.
„Pravidelně, když analyzujeme takovéto situace, tak slyšíme: Slyšel jsem nějaký hluk, ale myslel jsem, že někomu něco spadlo, že je někde nějaká oslava, že někdo stěhuje nábytek, že někdo hodil petardu. Je to přirozené. První, co nás napadne, je normální vysvětlení situace. Ale když třeba jdeme po ulici a slyšíme, jak pískají gumy a řve motor, je také dobré se ohlédnout,“ dodal Houdek.
„Když se děje něco nestandardního, něco, co vybočuje, je dobré se tím zabývat. To neznamená být paranoidní a na všechno hledět. Ale tak ok, je nějaký hluk, podívám se. Jo, je to v pořádku, nikdo neutíká, nikdo nekřičí, tak je to asi normální. Ale ignorovat to, znamená, že se dozvím, že se něco děje, až v momentě, kdy se to děje mně,“ řekl.
Podle něj vždy platí pravidlo: Uteč – Schovej se – Bojuj. „Pokud nejsem v úplně bezprostředním ohrožení, to znamená, že ten střelec není přede mnou na dohled. To znamená, že slyším zvuky, střelbu, tak je opravdu dobré se na pár vteřin zastavit. Neříkám na dlouho. A zanalyzovat si tu situaci. Uvědomit si, odkud jdou ty zvuky, kam běží lidé, odkud běží lidé,“ popsal Houdek.
Hovořil i o tzv. „zamrznutí“, které je v daných situacích velmi časté. „Je to přirozený obranný mechanismus,“ říká Houdek. „Při násilném trestném činu se to stane zhruba 70 procentům lidí. Můžeme tu ‚šanci‘, že zamrzneme, snížit tím, že víme, co v té situaci dělat, že máme nějaký plán,“ poznamenal Houdek. A že se dá snížit i tím, že si situaci představíme. „Tím se mozku dává návod. Pravděpodobnost zamrznutí prudce vzrůstá s tím, když nevím, co v té situaci dělat, nezažil jsem, nikdy jsem o ní nepřemýšlel.“
Závěrem hovořil o tom, že se objevily apely, aby média nezveřejňovala podobu a jméno útočníka. Proč je to v takových případech důležité?
„Je to velmi důležité, protože motiv tohohle typu útočníků velmi často je nějaká sláva, grandiozita. Dát o sobě vědět. Nebo ti lidé často napíšou nějaký manifest, důvod toho útoku, a chtějí, aby se šířil. Což se samozřejmě šíří prostřednictvím toho jejich jména. Každý člověk, každý novinář, novinářka, která sdílí tu jeho podobu, jméno, nebo záběry toho útoku, kde on je... Každý v tomhle pomáhá. On je sice mrtvý, je mu to jedno, ale jde o to, že každý takovýhle čin může inspirovat nějaké další lidi. A oni vidí, ok, tohle funguje,“ dodal Houdek.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vanda Efnerová