„Věřím celou svou bytostí, že už pomalu bude pomíjet čas té tísně, těch prodlužujících se nocí a toho blížícího se příchodu Mesiáše v čase vánočním,“ započal pozitivně svoje zamyšlení režisér. Svěřil se, jaké myšlenky ho napadaly při návštěvě kostela: „Cítil jsem tam velký apel na naši osobní svobodu. Dlouho se mi nestalo, abych v tom krásném kostele cítil tak velký apel na naději a svobodu,“ zopakoval režisér.

„A protože to potřebujeme slyšet, tak jsem zapnul mobil a slovy nepřipravenými se s vámi dělím,“ vysvětlil svůj záměr Igor Chaun. „Včera jsem víceméně náhodou uviděl na TV Nova zpravodajství. A uviděl jsem tam, že policisté v noci nahánějí po ulicích lidi. Pak jsem tam uviděl, jak vnikají zadním vchodem do nějaké hospody a chytají tam lidi, a uvědomil jsem si, že se díváme na záběry jako kdyby z nějakého sci-fi filmu,“ řekl rozčarovaně režisér Chaun.

„Teď je velice důležité říct si budiž, je tady nákaza, těžká doba, pro někoho více a pro někoho méně, ale není možné si zvyknout na takové výjevy jako na něco samozřejmého. Je zapotřebí si v sobě zásadním způsobem zachovat pocit svobody. Pocit občanské hrdosti. V zásadě máme základní občanské právo jít večer ven, projít se, stýkat se s ostatními lidmi,“ apeloval režisér.

„Starý lidi umřou steskem, ne na koronavirus. Lidi jsou v depresi. Je to smutnej, šedivej podzim a já bych, přátelé, moc apeloval na to, abychom si nezvykli jako na něco běžného na ta nařízení, která jsou mnohdy absurdní, protože se zavírají místa, kde člověk člověka téměř nepotká, a abychom si uchovali tu svobodu lidskou a občanskou, protože bez ní není možná ani ta svoboda duchovní,“  domnívá se Chaun.