Global Disinformation Index (česky Globální dezinformační index, GDI) původem z Velké Británie, je jedním z hlavních hráčů na poli odhalování a označování „dezinformací“ a „dezinformačních webů“. A slovo globální je míněno jako skutečně globální. Zasahuje po celém světě, včetně České republiky. „Jako další z mnoha ve skutečnosti bojuje proti názorům, které se mu nelíbí,“ píší Natálie Vachatová a Vlastimil Veselý ze Společnosti pro obranu svobody projevu pro Deník TO.

V České republice spadá pod křídla GDI spolek NELEŽ.

Na jakém podkladu GDI vznikl? V roce 2017 hlava sociální sítě Facebook sepsal v reakci na zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu svůj manifest. A v něm zavádí nové pořádky pro řízení sítě. „Nově zavádí pojmy jako inkluzivní společnost, tělesná a duševní pohoda lidí či nenávistný projev. Tady se položily pevné základy potírání nepohodlných názorů na digitálních platformách a na Facebooku se začalo blokovat vše, co by mohlo potenciálně urazit menšiny – kritika LGBT komunity, MeToo nebo BLM,“ píší Vachatová s Veselým.

Po zveřejnění manifestu se začínají uplatňovat nová pravidla proti takzvaným dezinformacím. „Zuckerberg nechává z platformy odstraňovat miliony příspěvků, které síť označuje za dezinformační, a z FB tak vytváří ,lídra’ v boji s fake news,“ popisují autoři s tím, že v tu chvíli jsme se ocitli na počátku řízeného potírání „jiných než mainstreamem prosazovaných názorových linek“.

V roce 2018 se do boje proti takzvaným dezinformacím připojuje Evropská unie. Přináší Evropský kodex zásad boje proti šíření dezinformací. Součástí byly i doporučované postupy boje proti „dezinformacím“ vycházející metod, které už v tu dobu uplatňovali velcí hráči digitálních technologií jako Facebook, Twitter, Google nebo YouTube. Velké digitální společnosti se pod kodex hned podepisují.

Jenže problém byl v definici pojmu dezinformace. Mohl se za ní skrýt i nepohodlný názor. „Pojem ,dezinformace’ v něm byl nadefinován natolik vágně –  a řekněme si, že doposud nikdo, ani česká vláda to nedokázala nadefinovat lépe – že společně s dezinformacemi bylo podle kodexu možné potlačovat nejen prokazatelně nepravdivé, ale i nechtěné názory,“ dokládají autoři.

A protože k potírání „dezinformací“ bylo potřeba, aby se velké společnosti měly o koho opřít, vznikly různé neziskové organizace, které si začaly hrát na arbitra pravdy. „Mezi lety 2016 až 2018 se zrodilo velké množství projektů, startupů a neziskovek zaměřujících se na dezinformace, které za hojného financování dotacemi nejen z EU vzaly roli arbitrů pravdy na sebe,“ popisují Vachatová s Veselým pro Deník TO.

Mezi všemi těmi samozvanými arbitry pravdy vniká vedle GDI také Semantic Vision Františka Vrabela, Čeští Elfové Bohumila Kartouse nebo Manipulátoři Jana Celmpera, kteří byli za dobu své existence několikrát usvědčeni ze lži.

A v tu chvíli už začíná sklizeň opatření a zásad, kterými se začíná moderovat veřejná diskuse. „Práce těchto neziskových organizací a projektů se odrazila v zavádění nejrůznějších korporátních zásad typu ‚misinformation policies‘ a vytváření nařízení jako DSA v EU (které operuje s takovými perlami, jako je ‚tělesná a duševní pohoda osob‘, pokud jde o boj s nenávistnými projevy) nebo ‚Online Safety Bill‘ ve Velké Británii (který obsahuje kontroverzní paragrafy, jež by fakticky znamenaly nucené prolomení šifrovací ochrany zpráv), ale i dalších směrnic, kterým jde navenek o totéž – vymýtit ‚dezinformace‘ a nenávist z veřejného prostoru,“ stojí v textu Vachatové a Veselého.

Podle autorů zavedení „boje proti dezinformacím“ vedlo k tomu, že lidé přestávali důvěřovat mainstreamovým médiím a autoři, kteří byli kritičtí, se začali přesouvat k alternativním médiím, kde mohlo kupříkladu zaznít, že s migrací jde i zvýšená kriminalita nebo že mnohá proticovidová opatření jsou nesmysl. Podobné postoje a názory ovšem nesměly zaznívat v médiích hlavního proudu. Byla vytlačovány na okraj společnosti. Ale jak vyšlo najevo z průzkumu o svobodě projevu z roku 2023, dobrá polovina obyvatel v České republice nevěří veřejnoprávním a mainstreamovým médiím.

Podle autorů si EU uvědomila, že vliv alternativních médií narůstá. A tak se rozhodla dostat věci pod kontrolu. „U nás tuto úlohu vzal na sebe Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ). Je třeba upozornit, že název je zavádějící, o podporu nezávislých médií se nejedná. Tento fond podporuje pouze média „liberální“,“ stojí v textu.

Do roku 2016 jsme mohli číst nefiltrované zprávy a sami si rozhodnout, čemu věřit. „Nyní nám namlouvají, že tu záplavu nefiltrovaných informací už nedokážeme samostatně zpracovat. Výsledkem všech těchto kroků, které nás měly přivést k závěru, že bez cenzurního filtru se v tomto zmateném světě plném nenávisti, dezinformací, škodlivých narativů a konspirací nedokážeme zorientovat, jsou samozvaní hlídači pravdy,“ popisují Vachatová s Veselým a dodávají, že tyto neziskové organizace jsou hotovy hned označit kohokoliv za „proruského dezoláta“, protože jeho postoj by mohl mít negativní dopad na společnost.

Jako nekorunovaný král je pak ve společnosti neziskových organizací britský GDI. „Vládám, regulačním orgánům a platformám poskytuje data a předkládá jim své závěry, a ti je pak zavádějí do svých zásad, politik a směrnic. Vyhodnocuje také rizikovost dezinformování čtenářů. A co je směrodatné, zavedl černý seznam webů. Kdo se ocitne na černém seznamu vytvořeném GDI, ten přijde o značnou část zisků z reklamy. Jen od června 2023 vyhodnotil GDI až 700 milionů webů ve více než 40 jazycích,“ dokládají moc organizace Vachatová s Veselým.

A velké společnosti zabývající se reklamou se „černým seznamem GDI“ začaly řídit. „Firma Xandr, reklamní a analytická pobočka Microsoftu, v září 2022 informovala své klienty, že se začne řídit černými seznamy GDI, aby potrestala obsah, který je dle jejich slov ‚morálně zavrženíhodný nebo zjevně urážlivý‘, postrádá „spásnou společenskou hodnotu‘ nebo ‚by mohl obsahovat nepravdivé či zavádějící informace‘,“ ukazují sílu GDI autoři.

Jenže GDI vyhledává nejen „dezinformace“. Na svůj černý seznam zařazuje i deníky s převažujícím konzervativním postojem. „Za nejrizikovější byl označen například konzervativní americký časopis The American Spectator, který je vydáván od roku 1967, konzervativní zpravodajský web The Daily Wire, který mimo jiné produkuje velmi úspěšné podcasty, jako je The Ben Shapiro Show (v roce 2019 vyhlášený jako druhý nejoblíbenější podcast ve Spojených státech), a na černý seznam se dostal dokonce i New York Post založený v roce 1801,“ popisují křížovou výpravu GDI proti konzervativním médiím Vachatová a Veselý.

Účel černého seznamu je pak přímo daný – vyhladovět takové weby. „GDI tyto černé listiny posílá reklamním agenturám, vyhledávačům, sociálním sítím a průzkumným agenturám, a nabádá je, aby s médii zařazenými na jejich seznam neuzavíraly obchodní vztahy. Cílem je nechat je finančně zlikvidovat (tzv. defundovat),“ píší autoři.

Jenže GDI si vetkl do štítu i další činnost. Sestavení jakéhosi bílého seznamu. Tedy seznamu webů, které jsou nejméně rizikové. „Na prvních deseti příčkách se tak vedle Wall Street Journal umístilo devět liberálně progresivistických subjektů vychylujících se jasně doleva. Tato média údajně vykazují ‚minimální zaujatost“ a nedostatek ‚senzačního jazyka‘ a ‚vynikají ve zveřejňování a dodržování svých provozních zásad a postupů‘, uvádí zpráva,“ o které Vachatová a Veselý informují.

Ale – sám GDI čelí vyšetřování. „Global Disinformation Index porušuje zákon tím, že skrývá své údaje, a to je docela směšné a pokrytecké u skupiny, která předstírá, že jí záleží na transparentnosti médií,” sdělil právník Mike Davis, který vede Internet Accountability Project, skupinu usilující o omezení moci velkých technologických platforem sociálních médií. GDI se pak dočkal dalších žalob ze strany konzervativních médií. „Konzervativní média The Federalist a The Daily Wire zažalovala agenturu Global Engagement Center spadající pod americké ministerstvo zahraničí. Žaloba obou deníků uvádí, že ministerstvo zahraničí sponzorovalo Newsguard, službu ‚hodnocení důvěryhodnosti‘, a britský Global Disinformation Index jako ‚cenzurní organizace zaměřené na domácí projevy‘,“ zmiňují Vachatová s Veselým pro Deník TO.

V USA se z ovlivňování veřejné diskuse ze strany GDI stal skandál nebývalých rozměrů. Řada politiků i právníků specializovaných na první dodatek ústavy a na svobodu slova se proti praktice velmi silně ohradila a tlak vedl až k tomu, že financování GDI ze strany USA začíná uvadat. Američané svůj první dodatek ústavy brání a společenská debata se nyní zdá vracet do správných kolejí, zmiňují Vachatová s Veselým.

Jinak je to ovšem v Evropě, která se do „potírání dezinformací“ prostřednictvím GDI a jemu podobných samozvaných arbitrů pravdy zanořuje hlouběji a hlouběji. Vachatová s Veselým zmiňují Ivana Bartoše jako vicepremiéra pro digitalizaci, který vyzýval k tomu, aby se ‚do těch dezinformací konečně seklo‘ “. „Za tímto účelem kopíroval práci GDI, sestavoval metodická doporučení pro vyhodnocení důvěryhodnosti webů a odkazoval na neziskovky agilně sestavující černé seznamy,“ popisují autoři praktiky, které do českého prostoru zaváděl tehdejší předseda Pirátů Ivan Bartoš před svým „odejitím“ z vlády.

Na přetřes pak přišla činnost spolku Konspiratori.sk. Ten si začal hrát na arbitra pravdy na Slovensku s velkými přesahy do českého internetového prostředí. „Za projektem stojí parta mediálních a reklamních podnikatelů, která si vytvořila neziskovku zásadně ovlivňující trh, na kterém sami působí. Jejich cílem je vyvinout nátlak na inzerenty, aby neinzerovali v médiích, která šíří ‚prokremelskou propagandu‘. Přičemž ta média, v nichž oni sami působí, a v roce 2020 jich v tomto ohledu minimálně 10 ze 14 bylo v těžkém střetu zájmů, na černých seznamech nefigurují. Najdete je v sekci webů s ověřeným důvěryhodným obsahem,“ stojí v článku Vachatové a Veselého.

A ukazují metody Konspirátorů. Na jejich černý seznam se dostal slovenský konzervativní deník Štandard. Ten byl na černý seznam zařazen, protože obsahoval  „klamavé, dezinformační zprávy a lživou propagandu“ či „konspirační teorie anebo bludy“. Jenže vše bylo jinak. „Po prozkoumání posudku vyšlo najevo, že posuzující Hardoš nemá potíže s fakty, ale s názory na migrační politiku, působení politických neziskovek a konzervativním pohledem na věc,“ poukázali Vachahatová a Veselý na protikonzervativní zaměření Konspirátorů. Na černý seznam se dostal i český web Autoforum, který otevřeně kritizuje elektromobilitu.

Evropská unie rozhodně nespí na vavřínech a v „boji proti dezinformacím“ se činí. Vedle kontroverzní DSA, na kterou se odvolával někdejší eurokomisař Thierry Breton, když chtěl zabránit tomu, aby se rozhovor s Donaldem Trumpem dostal před oči Evropanů, existuje i tzv EMFA, tedy Akt o svobodě sdělovacích prostředků. „Když EMFA vznikala, Věra Jourová se netajila tím, že je to bič na neposlušné země, jako jsou Maďarsko či Polsko. Polská a maďarská média totiž mají tendenci být konzervativní a rozhodně anti-woke, a to je v rozporu s ideologickou linkou, kterou nyní prosazuje EU,“ dokládají autoři. EMFA zavádí do veřejného prostoru rating webů, podle kterého se pak mají řídit zadavatelé reklamy. Cílem je opět vyhladovět takzvané dezinformační weby.

Až se bude EMFA zavádět do české legislativy, kdo získá moc nad všemi médii? „Nenabízí se například spolek NELEŽ Bohumila Kartouse, který s ‚dezinformacem‘“ již bojuje a už nyní sestavený seznam v duchu příručky GDI má?“ ptají se autoři a zmiňují i Františka Vrabela. „Přesto, že dva posledně jmenovaní byli několikrát usvědčení z naprosté nekompetentnosti, veřejnoprávní a mainstreamová média jim dávají nebývale široký prostor a drží nad nimi vytrvale ochrannou ruku,“ píší autoři a dodávají, že české neziskovky a spolky tohoto typu jsou často placené ze zahraničí.

Svoboda projevu je ohrožena, míní autoři. „V praxi vidíme, že to, co se nyní děje, je sestavování černých a „bílých“ seznamů neziskovkami spřízněnými s určitými médií, které mají za cíl umlčet a odstřihnout od příjmů svou obchodní i ideologickou konkurenci. Příklady z praxe však ukazují, že to může zajít mnohem dál. Právě tyto seznamy se budou nejspíše hodit i při implementaci EMFA, aby EU mohla média pohodlně zkrotit a dostat pod kontrolu.“

A upozorňují, že taková praxe by mohla vést i k cestě do nesvobody a sociálních kreditů, jako jsou v Číně. „Dávejme si jako společnost pozor na to, abychom stejně jako v Číně vzniku podobných seznamů netleskali. Taky by se nám totiž mohlo stát, že z důvodu nízkého sociálního kreditu naše děti nemusí přijmout do škol, nebudeme moci načerpat pohonné hmoty nebo si třeba koupit nový telefon. Existují země, kde to tak již funguje. Je to směr, kterým chceme jít i my?“ zakončili Natálie Vachatová a Vlastimil Veselý z SOSP pro Deník TO.

Psali jsme:

Kam se nacpal Ondřej Vetchý komunistovi? Už je mi protivnej, vzkazuje Jan Schneider

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 373. díl. František Hrubín - Předurčený k řemeslu Zpěv

Zahradil: Ukázková dezinformace o Trumpovi, co papouškují i česká média

A jak to ovlivnilo volby? Ústavní soud smetl žalobu na SPD