V uplynulých měsících bylo řečeno mnohé o obtížné situaci křesťanských migrantů v několika zemích. Obdobná situace panuje také ve Švédsku. Průzkumu Open Doors se mezi 22. únorem a 3. květnem letošního roku zúčastnilo 123 křesťanských uprchlíků a jejich zkušenosti s muslimy jsou doslova otřesné. Šikana, vyhrožování smrtí, fyzické útoky. Tak se ke křesťanským uprchlíkům ve zkratce chovají muslimové.

Více než polovina ze zpovídaných křesťanských uprchlíků si stěžovala, že se stali terčem fyzických útoků. Pětapadesát z nich uvedlo, že jim bylo vyhrožováno smrtí. Jen o něco málo křesťanských uprchlíků se svěřilo s tím, že byli pravidelně muslimy šikanováni a omezováni ve svých aktivitách. „Jednou mi řekli, že moje dcera nesmí jíst v jídelně, pokud nebude mít šátek na hlavě. Jindy zase vyhrožovali synovi, pokud bude na krku dál nosit křížek,“ uvedl jeden z účastníků průzkumu.

„Vše začalo, když jsme žili v nejmenovaném uprchlickém zařízení a stali jsme se křesťany. Hrozili nám smrtí, šikanovali nás, proklínali nás a neustále na nás něco pokřikovali. Bylo to hodně drsné. A nejhorší na celé věci je, že vedení uprchlického tábora s tím nic nedělalo. Místo toho nás jen přestěhovali jinam. A tam to bylo ještě horší,“ svěřila se členka jedné z křesťanských uprchlických rodin. Nejvíce respondentů přišlo z Íránu, dále z Afghánistánu a ze Sýrie.

„Pronásledování křesťanských uprchlíků se zdaleka nevztahuje jen na ojedinělé případy. A co bylo nejvíce překvapivé, děje se tak po celé zemi, a nikoli jen ve velkých městech. Něco takového je absolutně nepřijatelné,“ říká vedoucí průzkumu Anne Muench s tím, že drtivá většina ze 123 respondentů se stala terčem pronásledování kvůli své křesťanské víře více než jednou. Až na jednu výjimku byl z každého z 21 švédských regionů hlášen aspoň jeden případ.

Mnoho dalších případů zneužívaní však nebylo na úřadech vůbec hlášeno. Hlavním důvodem je přesvědčení, že odpovědné úřady stejně nic nevyřeší. Vedle toho mají oběti pronásledování také strach před odvetou. „Zbili mě, a když jsem to nahlásil na policii, stejně se nic nestalo. Když mě zbili podruhé, ani už jsem to neoznamoval. Nemělo by to smysl. Kdyby se ale muslimové dozvěděli, že jsem o tom řekl policii, určitě by se mi pomstili.“