Některé děti, které přežily lidickou tragédii, byly po vyhlazení obce v sirotčinci Praze-Krči a například Marie Šupíková byla na převýchově v německé rodině. Zhruba z 500 lidických obyvatel válku nepřežilo 340. Po ukončení války se do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí.

Lidické děti podaly kvůli reportáži stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a nechtějí se už vyjadřovat do médií. Před několika dny zaslaly dopis s vyjádřením o přerušení spolupráce s památníkem ústavním činitelům. Kritizují v něm i reportáž v České televizi. Podle nich byla nevyvážená, neobjektivní a neověřená.

„Jsme přesvědčeny, že rozložení příspěvků v průběhu dne 77. výročí vypálení Lidic, jejich zařazení do jednotlivých pořadů a hlavně volba tématu pro připomenutí vypálení Lidic německými nacisty v pořadu Reportéři ČT v příspěvku V předvečer tragédie, obsahujícího nepravdivé a nedoložené výroky, značně poškodila občany Lidic, zejména přeživší lidické děti a potomky nacistických obětí,“ uvádí stížnost lidických dětí pro RRTV.

RRTV podnět po projednání odložila s tím, že zdroje použité v reportáži jsou doložené a spor je na úrovni historicko-vědeckého zkoumání. V případě, že bylo poškozeno dobré jméno konkrétních osob nebo byla šířena pomluva, je podle rady možné se obrátit na soud. S tím pamětníci nesouhlasí a chtějí, aby ústavní činitelé „zjednali ve státní organizaci Památník Lidice nápravu“.

Kdo bude mít zájem se setkat s lidickými pamětníky, musí podle otevřeného dopisu kontaktovat starostku, která domluví jednání s nejmladším z lidických dětí, Pavlem Horešovským, který pak bude jednat se zájemcem, například kvůli besedě.

Vyhlazení Lidic bylo součástí německého teroru rozpoutaného po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. V Lidicích žilo za druhé světové války kolem 500 obyvatel, 10. června 1942 zastřelili nacisté 173 lidických mužů. Ženy a děti nejdříve strávily tři dny v tělocvičně kladenského gymnázia, poté byly děti od matek odděleny. Ženy nacisté převezli do koncentračních táborů. Děti, které nebyly vybrány k poněmčení nebo přesáhly jeden rok věku, skončily v polském Chelmnu, kde je nacisté s největší pravděpodobností hromadně zavraždili plynem. Obec byla zcela srovnána se zemí.