Weigl na stránkách IVK komentuje rozhodnutí slovenské prezidentky, která se nebude ucházet o znovuzvolení v prezidentských volbách příští rok, protože už prý nemá dost sil. „Není to překvapení. Její popularita u slovenské veřejnosti dramaticky klesla, země se za roky jejího vládnutí propadla do ještě hlubší politické a ekonomické krize, než byla na počátku,“ tvrdí Weigl.

„Plně se potvrdilo, že marketingové projekty nefungují, že voličům na počátku zmanipulovaným mediální masáží nakonec přinesou jen zklamání. Je zjevné, že pouze s pohlednou tváří, odezíráním ze rtů spojencům a opakování frází o slušnosti a dalších prázdných klišé vystačit nelze. Po čtyřech letech už o ní voliči něco vědí a jsou zklamáni. Šance na znovuzvolení není velká,“ je přesvědčený Weigl, jaký je pravý důvod rozhodnutí Čaputové nekandidovat.

Čaputové prý chybí motivace i proto, že byla do prezidentské funkce vlastně přemluvena zákulisními manipulátory. „Hlavě státu, která byla jako náhodná osoba do funkce přemluvena zákulisními manipulátory politické scény, nikoliv že do ní logicky směřovala jako do vyústění své úspěšné politické kariéry, chybí i dostatečná motivace, přesvědčení a vědomí odpovědnosti. Nároky na nejvyšší veřejnou funkci jsou enormní,“ říká Weigl, který lidsky rozhodnutí Čaputové prý chápe, ale pro všechny by toto mělo být mementem.

Weigl také připomíná, že už v roce 2019, ihned po zvolení Čaputové prezidentkou, hodnotil tento krok jako marketingový úspěch, ale pro slovenskou politiku neúspěch. „Před čtyřmi lety, uprostřed nadšené hysterie a ovací nad zvolením neznámé pohledné ženy do funkce slovenské prezidentky, jsem na stránkách IVK publikoval text, za který se na mě kvůli ‚svatokrádeži‘ vrhla celá naše progresivní mediální scéna,“ připomíná Weigl.

„Slovensko má smůlu. Už podruhé země, která se stále potýká s absencí delší tradice vlastní státnosti, vystavila bianco šek zcela neznámé osobě, aby jí stála v čele. A je neuvěřitelné, že naše mainstreamová média mohou tento výkřik bezradnosti oslavovat, vynášet do nebe a dávat za příklad,“ psal tehdy Weigl.