Redaktorka Rychlíková nejprve popisuje setkání s dvouletou Marií z Etiopie na pražském hlavním nádraží. „Ztratila šest kilo váhy,“ říká její matka Mariam, Etiopanka, kterou propustili z detence – po dlouhých šedesáti osmi dnech. „Každý den jsem ostrahu prosila o trochu víc jídla pro mé dítě, o sklenici mléka nebo nějakou sladkost. Jak vůbec vysvětlit dítěti, že není jídlo, když pláče hlady? Také jsem žádala o teplejší oblečení. Nechtěla jsem nikdy nic pro sebe, ale aspoň něco málo pro ni. Když přišli v deset v noci a křičeli, ať vstaneme z postelí, protože nás musí spočítat, snažila jsem se vydobýt výjimku aspoň pro svou dcerku. Vždyť spí, naléhala jsem na strážce. Nedalo se s nimi hnout. Noc co noc jsem tedy své dítě probouzela a stavěla plačící na nohy, aby nás mohli zkontrolovat,“ citovala matku dvouletého dítěte Rychlíková.

Celý text je ZDE

Poukázala na to, že Bělá-Jezová je detence určená speciálně pro rodiny s dětmi. Zatímco loni v zařízení pobývalo jen pět dětí, momentálně je jich zhruba stovka. I na to, že údajnou protiprávnost zařízení kritizuje dlouhodobě několik na sobě nezávislých organizací, například Organizace pomoci uprchlíkům nebo Rada vlády pro lidská práva.

Čtyřletý astmatický chlapec je držen za ostnatým drátem bez lékařské péče

Sama Rychlíková se dostala do Bělé před několika dny. Bylo jí umožněno navštívit pouze jednu malou část – prostor, kde probíhají návštěvy. „Objevila se přede mnou pětičlenná rodina ze Sýrie – otce s matkou doprovázely tři děti, nejmladší dcerce byl teprve rok a půl. Všichni byli zanedbaní, v obnošeném oblečení. Proč se k nim nemohlo dostat aspoň několik kusů oblečení ze sbírky čítající tisíce svršků?“ ptala se redaktorka. Především se ale podivovala tomu, proč rodinu s astmatickým čtyřletým synem, který noc co noc upadá v těžké záchvaty dušnosti, už přes čtyřicet dní drží náš stát za ostnatým drátem bez adekvátní lékařské pomoci. Jeho otec pak vysvětloval, že synova nemoc se pobytem v Bělé výrazně zhoršila. Že sice dostává nějaké léky, ale dlouhodobě se s jeho nemocí nic zásadního nedělá, a tak ani on ani jeho manželka nemůžou spát. Bojí se, že se synek v noci udusí.

Policista: Děti by tady neměly vůbec být

I když Rychlíková strávila v táboře v Bělé-Jezové necelých čtyřicet minut, i během takto krátké doby prý dokonale pochopila způsob, jakým je s uprchlíky zacházeno. A pak citovala to, s čím se jí svěřil po brutální hádce trojice agresivních sekuriťáků jeden z policistů: „Tohle si dovolí, i když jsou v tomto sektoru kamery. Dokážete si asi představit, co si dovolují v sektorech nebo místech, kde náhodou nejsou. Ne k sobě, ale k nim,“ pokynul prý policista hlavou k rodinám migrantů. Na připomínku, že takovým výstupům musí přihlížet i děti, jen utrousil: „Děti… Je to můj soukromý názor, ale děti by tady vůbec neměly být.“

Podle Rychlíkové je na čase začít uvažovat jiným způsobem než naše vláda. „Ta podle všeho propadla klamu, že bude-li represivní a fašistická sama od sebe, nebude hnědnout většinová společnost. … Ne samotní uprchlíci, ale právě měsíce ponižujícího zacházení s nimi v českých detencích jsou skutečnou bezpečností hrozbou. Chovanec, Haišman a všichni, kteří s neutěšeným stavem v Bělé-Jezové nebo Vyšních Lhotách ... záměrně nic nedělají, totiž vychovávají nevinné zadržené nejen ke strachu a frustraci, ale dost možná i k nenávisti a agresivitě. Můžeme se jen divit, že už dávno nedošlo k mnohem radikálnějším vzpourám a protestům. Násilí páchané na zadržených se nám každopádně může velmi snadno vrátit,“ varuje redaktorka závěrem.