„Pan Putin pro mě není ďábel. Každý, kdo něco ví o studené válce a rozpadu Sovětského svazu, ví, že USA a NATO nechtěly po ukončení studené války ‚mírovou dividendu‘. Příliš mnoho bohatých lidí vydělalo na válce spoustu peněz. Putinovy dobré nápady, které prezentoval ve svém projevu v Mnichově v roce 2007, byly velmi rozumné; a je ostudné, že USA a NATO neposlouchaly,“ sdělila ParlamentnímListům.cz starší dáma Ellen Taylorová.

Ostatně, napsala o tom sáhodlouhý článek Válečné zločiny, od Norimberku po Ukrajinu. Podívejme se na celou záležitost detailněji...

Stydím se za imperialistickou vládu

Obsáhlý článek Válečné zločiny, od Norimberku po Ukrajinu zveřejnila Ellen Taylorová v americkém levicovém internetovém časopise CounterPunch na začátku měsíce. Je v něm častou přispěvatelkou.

Na začátku vzpomíná, jak byla v Norimberku jako malá dívka během procesů s válečnými zločinci. Na povznesenou náladu okupačních jednotek a štábu tribunálu, na radost z triumfu a z vítězství. Jak se soudními úředníky a právníky tančila po večerech v sále hotelu Grand. Děsila se při pohledech do zdánlivě bezedných kráterů po bombách. Hrála si ve válkou zničených troskách zabaveného městského domu, kde bydlela.

A jak se tam dostala? Její otec, brigádní generál Telford Taylor, byl totiž hlavním žalobcem během druhé, americké, fáze procesů s válečnými zločinci v Norimberku po druhé světové válce. Tehdy se francouzský, ruský a britský štáb vrátily domů, aby tam pokračovaly v soudních procesech, ale Američané zůstali a zabývali se asi 400 dalšími obžalovanými. Ti byli rozděleni do dvanácti kategorií. Soudci, lékaři, průmyslníci a tak dále. Padlo 142 odsouzení a 10 rozsudků smrti.

Nyní, po 76 letech, je, přestože pracovala jako asistentka lékaře, v důchodu a stará se o ranč plný krav, koz, ovcí a slepic. Vždy byla socialistkou, protože se jí nelíbila nerovnost mezi lidmi způsobená, podle jejích slov, ‚bezuzdným kapitalismem‘. Ostatně, její otec sice věřil v americkou demokracii, ale i v to, že válka ve Vietnamu byla hroznou chybou, a že tam USA spáchaly válečné zločiny. Za McCarthyho éry navíc obhajoval komunisty.

Pocity z vlastní země vyjádřila takto: „Válku na vlastní půdě jsme nezažili už mnoho generací. Může se to změnit. Americký vzdělávací systém je bohužel nedostatečný a naši lidé jsou ignoranti. Nemůžete mít demokracii, pokud jsou lidé stejně ignorantští jako my. Jsem levicově smýšlející a stydím se za svou imperialistickou vládu.“

Beztrestní Američané

Přímo ParlamentnímListům.cz ještě napsala: „Válka na Ukrajině je tragédie. Zelenskyj tomu mohl zabránit tím, že by jednoduše souhlasil, že se Ukrajina nestane členem NATO. Zradil svou zemi. Prezidenti mají chránit své země. Putin je vinen ze zločinu zahájení útočné války. USA jsou vinny ze spiknutí s cílem nalákat Rusko do této války. Hlavní odpovědnost však nesou USA a NATO.“ Následně ještě dodala: „Na ulicích je pácháno mnoho zločinů proti válečným zákonům a proti lidskosti. Mám podezření, že mnoho z nich je pácháno praporem Azov nebo speciálními jednotkami. Co se s nimi stane, bude záležet na bezúhonnosti budoucích vyšetřovatelů.“

Po druhé světové válce se odehrála dlouhá řada válečných zločinů. Její otec Telford Taylor napsal mimo jiných třeba knihu Norimberk a Vietnam: Americká tragédie. Psal také o masakru ve vietnamské vesnici  My Lai, kde američtí vojáci povraždili 347 až 504 neozbrojených civilistů včetně žen a dětí. Ohledně vymahatelnosti práva začal být velmi pesimistický. Mezinárodní trestní soud, který vznikl v roce 2002 v nizozemském Haagu ke stíhání zločinu genocidy, zločinů proti lidskosti a agrese, se totiž soustředil hlavně na Afriku. Přestože vyšlo mnoho knih obviňujících USA z válečných zločinů v Iráku, vyvolaly jen vlnu veřejného pohoršení.

„V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se letos novináři ujali tématu válečných zločinů s nadšením. Dokonce i moje místní noviny zveřejnily úvodník požadující, aby byl zorganizován tribunál pro válečné zločiny, který by Putina oběsil, protože norimberští váleční zločinci byli pověšeni. Karim Khan, hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu, je na místě a vyšetřuje. Vladimir Putin je obviněn z vedení agresivní války,“ píše Taylorová v článku.

A pokračuje: „Pokud je mi známo, od norimberských tribunálů nebyl nikdo obviněn ze spiknutí s cílem podnítit válku a ze zahájení útočné války. Mnoho vlivných hlasů však nyní obviňuje ruského prezidenta Putina ze spáchání těchto zločinů.“

O rozšiřování NATO

Následně líčí, že když Putin popsal napadení Ukrajiny jako „zvláštní operaci“, tak do jisté míry obešel Chartu Organizace spojených národů. Ta však stejně jako Norimberská charta byla často porušována mnoha zeměmi včetně USA. Cituje z Charty Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE): „Státy nebudou posilovat svou bezpečnost na úkor jiných států... každý stát má stejné právo na bezpečnost se srovnatelnou úrovní bezpečnosti pro všechny.“

Dlouze píše o tom, jak byl Michail Gorbačov na konci studené války mnoha státníky ujišťován, že by se měl tehdejší Sovětský svaz stát zemí zapojenou do evropských plánů. A například cituje tehdejšího generálního tajemníka NATO Manfreda Wörnera: „Nesmíme dovolit izolaci SSSR od Evropského společenství… skutečnost, že neumístíme armádu NATO mimo německé území, dává Sovětskému svazu pevnou záruku.“

Ostatně Taylorová se s Gorbačovem setkala v roce 2016.

„Mírný byl i ruský protest, když v roce 1999 Západ definitivně porušil své slovo a průvod zemí, jejichž hranice sahaly 800 mil na východ od linií z roku 1991, začal vstupovat do NATO. Do roku 2007 se od pádu zdi přidalo k NATO čtrnáct zemí," líčí dál. Třeba historik a bývalý americký velvyslanec v Rusku George Kennan přijal rozšiřování NATO s nedůvěrou a prohlásil, že je to „tragická chyba“ a není k tomu žádný důvod.

Putin prý v roce 2000 požádal tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona, zda by Rusko mohlo vstoupit do NATO, čímž jen opakoval žádosti svých předchůdců. Vše zamítnuto. Clinton údajně sdělil, že kdyby bylo Rusko součástí NATO, přestal by být důvod k jeho existenci.

Článek Ellen Taylorové je opravdu rozsáhlý. NATO ve svých současných hranicích podle ní uskutečnilo nespočet vojenských cvičení, které měly simulovat bitvu s Ruskem v roli nepřítele. Ruská historická paměť se probudila a Putin v projevu na mnichovské konferenci v roce 2007 mluvil o smyčce, která se kolem Ruska utahuje. Následně však na ministerském summitu NATO byly přivítány aspirace Ukrajiny a Gruzie na členství v něm. V každé zemi NATO na ruských hranicích jsou dnes vojenské základny dobře vybavené zbraněmi.

A zpět k Ukrajině

Rusko však nebránilo ukrajinské snaze o nezávislost v roce 1991, ani nezasáhlo do, dle Taylorové, nezákonného převratu v roce 2014, pouze učinilo kritický sebeochranný krok, kterým bylo znovuzískání námořní základny v Sevastopolu a osvobození Chruščovova daru Ukrajině, tedy Krymu.

Následně vyjmenovává různé kulturně-historické svazky mezi Ruskem a Ukrajinou. Také ty společenské: „Ukrajinci jsou ve velké míře spojeni sňatky s Rusy, což platí i pro státníky. Leonid Brežněv byl Ukrajinec, Nikita Chruščov měl ukrajinskou manželku a vyrůstal na Ukrajině, kde byl dlouhá léta guvernérem. Manželka Dmitrije Medveděva je Ukrajinka.“

Podle Ellen Taylorové bylo svržení ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014 pučem v režii USA: „Od té doby se Ukrajina rychle vyvinula v dějiště potenciálních vojenských operací. NATO provedlo cvičení. Scénáře jako Rapid Trident, do kterých byly zapojeny tisíce Ukrajinců a cizinců, byly provedeny v Javorivu, vojenské základně na Ukrajině, v Černém moři a jinde. Ukrajinská armáda se stala kvalifikovanou, všestrannou, flexibilní a s pomocí zemí NATO, zejména USA, mimořádně dobře vyzbrojenou. Academi, soukromá vojenská společnost, dříve nechvalně známá jako Blackwater, cvičí ukrajinské vojáky od roku 2015, a to zejména v městské válce. Ukrajina tak vyvinula prvotřídní armádu.“

Volodymyr Zelenskyj nesplnil hned několik předvolebních slibů. Naopak zopakoval záměr Ukrajiny vzít si zpět Krym. Ruské snahy o vyjednávání nikam nevedly; v roce 2021 Putin zdůraznil, že má „nůž na krku“ a „už není kam ustoupit“.

V únoru 2022, Taylorová se zaštiťuje OBSE, začalo ostřelování Donbasu ukrajinskou armádou a postupně strmě sílilo, roli hrál i hacknutý e-mail, a Rusko zahájilo svou „zvláštní operaci“. Prezident Zelenskyj prý obětoval svou zemi a vyšperkoval obraz maličké udatné země čelící netvorovi. Americký prezident Joe Biden, jak také zmiňuje v článku v CounterPunch, 1. června napsal, že „pokud Rusko nezaplatí vysokou cenu za své činy, pošle zprávu dalším potenciálním agresorům...“

Srovnání s Norimberkem

Z článku dcery hlavního prokurátora americké fáze procesů s válečnými zločinci po druhé světové válce v Norimberku vyplývá, že Bidenovo prohlášení je podobné tomu o účelu a cílech, které učinili žalobci u norimberských tribunálů.

„Mezinárodní trestní soud na Ukrajině shromažďuje důkazy o válečných zločinech. K obvinění prezidenta Putina z vedení útočné války není potřeba žádných důkazů. Stojí však za zmínku, že k agresi, za kterou byli norimberští obžalovaní odsouzeni, došlo za zcela odlišných okolností. Nemuseli čelit nejmocnější vojenské síle, jakou kdy svět viděl. Žádná z jejich obětí nebyla ani vzdáleně připravena,“ dodává s tím, že Ukrajina byla velmi připravena.

Jak Taylorová ještě vysvětluje: „Zločin formulovaný v Norimberku, zločin spiknutí za účelem spáchání útočné války, však musí být položen k nohám NATO a USA. Za toto obvinění bylo odsouzeno pouze osm z původních dvaadvaceti norimberských obžalovaných. Bylo zjištěno, že došlo k předem promyšlenému spiknutí za účelem spáchání zločinů proti míru, jehož cílem bylo „narušení evropského řádu, jaký existoval od Versailleské smlouvy‘, později zúženého na „spiknutí k vedení agresivní války'."

Taylorová vše zakončuje tvrzením: „Musíme naslouchat všem hlasům. Putin naléhavě navrhl předělanou bezpečnostní architekturu, rychlé snížení počtu zbraní a multipolaritu v rozhodování, společně navrženou pod záštitou Organizace spojených národů, aby nahradila současnou unipolární dominanci vůči planetě. Důsledky takové transformace by byly monumentální, a pokud by byly navrženy moudře, byly by extrémně terapeutické. Jeho myšlenky by mohly zlepšit naše šance na přežití, když jsme nuceni čelit klimatickým změnám, nemocem a ekologickým katastrofám, které nás mohou čekat.“