„Je přirozené, že se teď hodně mluví o příčinách vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě,“ poznamenal Horáček. „Vesměs se přičítá tu ‚rozdělené‘, tu ‚rozpolcené‘ (Jiří Přibáň) společnosti. Stopy prý vedou až do obrozenských, ba husitských dob. Erik Tabery píše o tom, že nerozhodly chyby (Jiřího Drahoše), ale hodnoty společnosti. ‚Lidé si vybrali cestu, které věří.‘ Co dál? Prý ‚mluvit otevřeněji o vlastních hodnotách a východiscích‘,“ popsal Horáček.
„Co když je důvod Zemanova těsného vítězství (také) mnohem prostší?“ zeptal se pak následně Horáček. „Představme si obchod, kde jsou k určitému dni k mání dva nápoje: krabicové víno a destilovaná voda. Máte tři možnosti: vybrat si ten alkoholický sajrajt, nebo destilku, anebo si nekoupit ani jedno. A přesně to se ve volbách stalo: třetina lidí si ‚koupila‘ MZ, třetina JD, třetina nic,“ poznamenal Horáček.
„Proč převážila atraktivita MZ? Protože ve víně, jakkoli mizerném, je nějaká opojnost a nějaký příběh. I destilovaná voda ukojí žízeň a můžete milionkrát oprávněně argumentovat, že pro vás a pro ostatní (a každý to podle vzdělaneckého diskurzu přece musí chápat!) je její konzumace zdravější, ale chuť a pach příběhu v ní – programově – není ani gram. Miloš Zeman vyhrál dost možná proto, že krom lecjakých škodlivin v něm chuť je, a zápachu habaděj. Ale i, jakkoli pochybný, ‚rajc‘. Nemám vůbec nic proti ‚otevřenějšímu prosazování hodnot‘, ale až nadejde další volba, musí to mít šmak. Tedy už žádnou destilovanou vodu. Jinak prohrajeme zas. A zas,“ obává se Horáček.
Celé příspěvky Michala Horáčka:
O krabicovém víně a destilované vodě
Je přirozené, že se teď hodně mluví o příčinách vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě.
Vesměs se přičítá tu “rozdělené”, tu “rozpolcené” (Jiří Přibáň) společnosti. Stopy prý vedou až do obrozenských, ba, husitských dob. Erik Tabery píše o tom, že nerozhodly chyby (Jiřího Drahoše), ale hodnoty společnosti. “Lidé si vybrali cestu, které věří”. Co dál? Prý “mluvit otevřeněji o vlastních hodnotách a východiscích”.
Jestli šéfredaktor týdeníku, jehož deklarovanou ambicí je “kritická žurnalistika”, naznačuje, že o hodnotách a východiscích dosud dostatečně otevřeně nemluvil, je to pozoruhodné přiznání, s nímž živě souhlasím. Ale to není předmětem toho, co tu teď chci říct.
Mám pro úvahy lidí jako je prof. Přibáň úctu a pochopení, strávil jsem v akademickém prostředí 17 let a sám jsem se jich dopouštěl v rozsahu na několik knih. Ale co když je důvod Zemanova těsného vítězství (také) mnohem prostší?
Představme si obchod, kde jsou k určitému dni k mání dva nápoje: krabicové víno a destilovaná voda.
Máte tři možnosti: vybrat si ten alkoholický sajrajt, nebo destilku, anebo si nekoupit ani jedno. A přesně to se ve volbách stalo: třetina lidí si “koupila” MZ, třetina JD, třetina nic.
Proč převážila atraktivita MZ? Protože ve víně, jakkoli mizerném, je nějaká opojnost a nějaký příběh. I destilovaná voda ukojí žízeň a můžete milionkrát oprávněně argumentovat, že pro vás a pro ostatní (a každý to podle vzdělaneckého diskurzu přece musí chápat!) je její konzumace zdravější, ale chuť a pach příběhu v ní - programově - není ani gram.
Miloš Zeman vyhrál dost možná proto, že krom lecjakých škodlivin v něm chuť je, a zápachu habaděj. Ale i, jakkoli pochybný, “rajc”. Nemám vůbec nic proti “otevřenějšímu prosazování hodnot”, ale až nadejde další volba, musí to mít šmak. Tedy už žádnou destilovanou vodu. Jinak prohrajeme zas. A zas.
---
Platónův Sókratés v jednom dialogu říká zhruba tohle: Kdyby lidi pochopili, co jim prospívá, jistě by se podle toho i chovali.
Ale člověk - i ten, který se nakrásně skutečně dozví, co mu prospívá a co ne - se tak nechová. Já třeba vím, že kouření mi škodí, ale při psaní těchto slov kouřím cigarety Marlboro 100. Kdybyste se mě ptali proč, asi bych řekl něco jako “Se mi chce”. Pro profesora Pafka je to debilní odpověď, ale co se mnou Pafko i se všemi svými rentgenovými snímky rakovinou prožraných plic nadělá? Asi tolik jako já, kdybych ho přesvědčoval, aby začal kouřit.
A nějak podobně je to nejspíš i s hlasem pro Miloše Zemana.
Erik Tabery napsal, že “Lidé si vybrali cestu, které věří”.
No, nevím. Dokonce jsem si jistý, že většina z 2 800 000 voličů Miloše Zemana dobře ví, že zpravidla lže. Proč ho tedy volili? Zjevně se jim prostě chtělo.
Upozorňovat je na všechna ta s MZ spojená nebezpečí je ve valné většině případů stejné, jako upozorňovat mě na nebezpečí kouření. Ve hře totiž je, řečeno s Pierrem Bourdieu, “jiná logika než logika logikova”. Vyvracet ji z pozice “naší” logiky je pramálo nadějné.
Co tedy dělat? Respektovat jiné v jejich jinakosti. Nečastovat je za jejich volbu morálními dobrozdáními. Jen tudy - a ne v dalším a ještě mohutnějším dokládání toho, co je podle našeho paradigmatu ohledně MZ škodlivé “všem” - vede sice těžká, ale přece aspoň trochu nadějná cesta. Napřed projevit k jinému respekt. Teprve pak lze navázat rozhovor, který by snad mohl vést k normálnímu vztahu, kde se cení to, co nás spojuje. Na svých cestách po naší zemi jsem si to ověřil nesčetněkrát.
I já si s Pavlem Pafkem povídám rád a sejdeme-li se, je to dobré pro nás oba.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
