„Šokující videa poslední dobou zaplňují sociální sítě a bohužel jen část mediálního prostoru. Vidíme na nich ozbrojence Hamásu a dav civilistů, jak jásají nad zajatými rukojmími, kteří mají být předáni Červenému kříži. Okázalé představení vrcholí na tribuně, kde po podpisu protokolu s Červeným křížem jsou přivedeni rukojmí, dostávají upomínkové předměty a děkují svým věznitelům za to, že přežili rok a půl v podzemí. Dojetí je nelíčené, protože nyní již mají naději, že se opravdu dostanou domů. Celé představení ukazuje lidu Gazy, kdo je tam opravdovým vládcem, a kdo má moc,“ píše prezident Židovského národního fondu Michal Pacovský. Drsnou aktuální stať s titulkem „Hamás – co s takovými?“ poskytl ParlamentnímListům.cz přednostně.

Tanec nad mrtvolkami dětí

V odsudku pokračuje: „Hamás však svou kampaň gradoval. A tak kromě předávacích ceremonií jsme se stali svědky toho, jak dav s jásotem doprovázel rakve s mrtvolkami devítiměsíčního miminka a čtyřletého chlapečka, kteří byli umučeni v kobkách Hamásu. Tento zrůdný tanec nad mrtvolami dětí odsoudil i vrchní muftí Saúdské Arábie. Nikoli však ochránci lidských práv. Světové společenství většinou mlčí. Nikde nejdou politici ulicemi, ruku v ruce pod heslem ‚Je suis Charlie‘. Žádní Amnesty International, Lékaři bez hranic, Člověk v tísni, natož jiní obránci všech možných potlačovaných národů, se neozvali. Asi pozorně nečtu, ale nezachytil jsem, že by Brusel přijal nějakou vlnu sankcí.“

Podle Pacovského slyšíme jen prohlášení učitele základní školy typu: „Je mi jedno, kdo rvačku začal, oba zůstanete po škole.“ V politickém jazyce to zní, že je potřeba jednat, že se obě strany musí vyhnout násilí… Asi je na čase, jak píše právník, si říci, co je to radikální islám. Tedy ten, který odsoudil saúdskoarabský muftí. Jaké atributy toto hnutí má?