Nedávná studie organizace OECD odhalila, že dvě třetiny studentů z imigrantských rodin nesplňují ve Švédsku ani základní studijní nároky. V ostatních evropských zemích přitom tvoří žáci, kteří takto ve výuce pokulhávají, jen zhruba desetinu všech studentů.

Jako řešení, jak děti imigrantů zapojit do výuky, se nabízela například možnost snažit se zlepšit výuku švédštiny. V sousedním Dánsku například přijali, dá se říci, „donucovací prostředky“ k integraci. Nedávno totiž rozhodli schválit zákon, podle kterého rodiče imigrantů, kteří se odmítají naučit řeč své hostitelské země, ztratí nárok na sociální dávky.

Tuto cestu ale Švédi nakonec nezvolili a rozhodli se pro daleko smířlivější přístup. A sice, že ještě víc prohloubí svůj multikulturní model – nabídnou žákům větší porci výuky jejich jazyka, aby rozuměli výuce dobře alespoň ve své řeči.

S takovým doporučením přišla vládní komise, jež se zabývala neuspokojivými výsledky studentů z přistěhovaleckých rodin. Jestli je to skutečně dobrý nápad, to zůstává otázkou. Existuje však řada podobných příkladů v zahraničí. Například Rada pro integraci v nejlidnatější německé zemi Severním Porýní-Vestfálsku přišla nedávno s tím, že děti imigrantů by se měly učit jako druhý jazyk svou turečtinu či polštinu, namísto dosavadní angličtiny.

Aktuálně ve Švédsku navštěvuje kurzy rodného jazyka zhruba 170 tisíc studentů z celkových 280 tisíc, kterých se to týká. Podle poradce vlády pro výuku jazyků Nihada Bunara, je jedním z důvodů slabšího zájmu zařazení výuky rodných jazyků až na konec výuky. Studenti prý v tu dobu jsou již unaveni. Tyto jazykové hodiny v průměru navštěvovalo pět žáků z každé třídy.

Vládní komise proto navrhuje, aby se tyto hodiny staly integrální součástí dopolední výuky. Měly by se také odehrávat v menších skupinách, aby výuka jazyků, jako jsou arabština, kurdština či albánština, byla intenzivnější.

Mnozí kritici však nesdílejí nadšení, s nímž švédský ministr školství Gustav Fridolim uvítal návrh, který prý může zlepšit zařazení žáků do společnosti. V internetových diskusích převažují názory, že naopak rozšířená výuka „rodných“ jazyků prohloubí propast, která dělí studenty z imigračních rodin od většinové švédské společnosti.

V neposlední řádě je zde problém i po finanční stránce. Švédskému školství chybějí peníze a spíše si zvyká na to, že se musí v posledních letech uskrovňovat. Za příklad lze uvést mezinárodní školu v Malmö, v přístavním městě s početnou přistěhovaleckou komunitou, která musela začít masivně propouštět.