V případě, že dojde k zachycení běžence bez dokladů na území České republiky a dalším řízením je zjištěno, že jde o cizince, který je již registrován v některé ze zemí schengenského prostoru, úřady zahájí takzvané dublinské řízení spadající do gesce Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.

Podle tzv. dublinské úmluvy by tak běženec měl být vrácen do země své prvotní registrace, kde by se mělo o udělení azylu dále rozhodovat.

Ovšem jak zjistila naše redakce, Ministerstvo vnitra ČR, které má dublinské řízení na starost, přestalo vracet běžence bez dokladů zachycené na území České republiky do Maďarska, ačkoliv se právě tam předtím registrovali. Důvodem je ohled na několik judikátů Nejvyššího správního soudu.

Několik migrantů, kteří byli v minulosti na českém území zachyceni a Ministerstvo vnitra je plánovalo vrátit do Maďarska, se totiž proti rozhodnutí správního orgánu obrátilo na soudy a svou při vyhrálo.

„Pokud osoby požádaly o azyl v jiném členském státu EU, postupuje se podle tzv. dublinského nařízení, kdy po kladném vyřízení žádosti o zpětvzetí dojde k jejímu transferu do příslušné země, která je odpovědná za vyřízení žádosti o azyl,“ sdělil redakci Jiří Korbel z odboru tisku a PR Ministerstva vnitra. „Situace je zkomplikovaná pouze v případě Maďarska kvůli rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V tomto případě je cizinec umístěn do detenčního zařízení a Ministerstvo vnitra zkoumá, zda je možné určit jiný stát, který je příslušný k vyřízení jeho žádosti o azyl a zda je možné ho tam za tímto účelem transferovat,“ vysvětlil redakci Korbel.

Naše redakce získala na dotaz od Nejvyššího správního soudu odkaz na dvojici judikátů, které s věcí souvisejí, konkrétně se týkají přímo Maďarska. Oba sledují podobnou linku: vždy jde o spor mezi běžencem zachyceným na území České republiky a státním orgánem, ve většině případů Ministerstvem vnitra.