Profesor Mojmír Helísek byl hospitalizován kvůli onemocnění covid-19 před dvěma týdny. „Byl jsem přesvědčený, že nemoc zvládne. Měl silnou vůli a byl motivován pocitem zodpovědnosti. Ano. Byl to pro mě i moji manželku, která stála vedle mě, když mně náš společný kamarád telefonoval, šok,“ říká vysokoškolský pedagog docent Radim Valenčík. „Ještě před několika dny jsem s ním mluvil. Ani ne pět minut poté, co jsem za něj suploval, mně volal a ptal se, jak to proběhlo, co jsem studentům povídal, jak reagovali...,“ popisuje. Kvůli epidemii zemřelo už více jeho známých. Ztráta profesora Helíska je pro něj největší.

Nejen na akademické půdě byl profesor Helísek považován za jednoho z nejlepších odborníků na euro, byl autorem vysokoškolských učebnic a významných teoretických pojednání. „Pracovitý, poctivý, plně oddaný univerzitnímu životu,“ říká Valenčík.

Poprvé se potkali jako studenti na podzim 1976. „Procházel pedagogickou praxí na Vysoké škole ekonomické. Tam studoval tehdy elitní obor politická ekonomie. Krátce nato jsme se stali kolegy. Pravidelně jsme se scházeli celá léta každý pátek večer s dalšími přáteli ve vinárničce,“ vzpomíná. „Rád také chodil na výlety se studenty, které jsme později, když jsme se sešli na Vysoké škole finanční a správní, organizovali. Mojmír nepřetržitě působil na akademické půdě. Patřil mezi naše nejlepší odborníky na měnovou politiku a problematiku eura,“ připomíná.

Profesor Helísek zemřel ve dvaašedesáti letech. „Dodržoval životosprávu, než chytil tohoen virus…,“ podotýká Valenčík s tím, že zdravotní problémy, které ho v životě provázely, se mu dařilo držet pod kontrolou.

„Každý by měl spíše uvažovat na základě principu předběžné opatrnosti.“

Jak říká docent Valenčík, patrně nemá smysl nikoho obviňovat. „Měli bychom se však k sobě chovat maximálně ohleduplně. Někomu se mohou různá omezení zdát zbytečná, nebo dokonce kontraproduktivní. Ale nikdo by se neměl nechat ovládnout pocitem nadutosti, že on sám je nejchytřejší, ví, jak to je, a může si dovolit cokoli. Včetně porušování platných nařízení. Každý by měl spíše uvažovat na základě principu předběžné opatrnosti a lidské sounáležitosti,“ vzkazuje přes ParlamentníListy.cz Valenčík.

Prorektor Mojmír Helísek se příliš o politiku nezajímal. „Tak mu za minulého režimu dali alespoň funkci šéfa odborového úseku. Když začalo polistopadové kádrování, ve kterém se zvlášť činili ti, kteří kádrovali předtím, ozval se jako šéf odborů a vynutil si, aby byly dodržovány pracovněprávní zákony. Tím před zneužitím polistopadové euforie uchránil řadu poctivých odborníků působících v oblasti důležité pro každý národ.“ I to popisuje docent Valenčík ve své vzpomínce na kolegu na svých webových stránkách.

Vypěstovali jsme portfolio vícenákazy. Začalo to Karlovým mostem

V Česku zemřelo od začátku epidemie už přes 25 tisíc lidí, u kterých byla potvrzená nákaza koronavirem. Více než polovina z nich zemřela letos.

„Názory na to, proč jsme z nejlepších spadli mezi nejhorší, se různí. Ale když se podíváme na vývoj epidemie, začátek skryté fáze exponenciálního růstu začíná Karlovým mostem, pak nezachycením raně podzimního nárůstu. K nepochopitelnému selhání vlády pod tlakem opozice došlo před Vánocemi. Něco podobného si po Novém roce předčasným rozvolněním vyrobilo Polsko,“ říká Valenčík. U nás jsme si vypěstovali portfolio vícenákazy, tedy soubor mírně odlišných mutací, které se vzájemně udržují ve stavu, ve kterém nedochází ke zklidnění. „Nejsou to jen výrazné zjistitelné mutace typu britské či jihoafrické, ale i tak málo odlišné mutační oscilace, že je běžně neidentifikujeme. Mechanismy toho, jak na sebe reagují, nemáme podchyceny a popsány. U nás toto portfolio vícenákazy bylo doslova ‚vypěstováno‘ různými demonstrativními proměřovacími akcemi. Vytlačovat, lokalizovat a zklidňovat koronavirus proto bude u nás hodně složité,“ dodal.

„Ztráta největší. Čest jeho památce.“

Na závěr docent Valenčík připomíná, a to i na svém webu: „Jsou lidé, u kterých si nedovedu představit, že už je nikdy neuvidím, že s nimi nebudu moci nikdy promluvit. Je to zvláštní a smutný pocit. V případě Mojmíra ho mám hodně intenzivní. Už na covid zemřelo více mých známých, ale toto je pro mě ztráta největší. Čest jeho památce.“

Prof. Ing. Mojmír Helísek, CSc. (1958–2021), absolvoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. V r. 1985 obhájil disertační práci na téma světové peníze, v r. 1993 habilitační práci na téma zahraniční zadluženost. K této problematice publikoval řadu statí a výzkumných zpráv. Od r. 1995 byl garantem předmětu makroekonomie I (základní kurz makroekonomie), vyučovaného na VŠE v Praze, byl zapojen ve výzkumných programech v oblasti výuky ekonomické teorie. Zahraniční zkušenosti získal zejména během dvou semestrů studijního pobytu v Curychu a při návštěvách dalších západoevropských univerzit (zdroj životopisu – databazeknih.cz, převzato z knihy Makroekonomie – Základní kurs).
Působil jako prorektor pro výzkum a vývoj na Vysoké škole finanční a správní v Praze.