Především by podle ní bylo možné vracet do Turecka pouze ty, kterým bychom prokázali, že jsou ekonomičtí migranti. Na ostatní se totiž vztahuje uprchlická ochrana. „Migranty, pokud nemají povolení ke vstupu, bychom do Turecka vrátit mohli, pokud je Turecko zpět vezme,“ říká v rozhovoru pro deník Právo. A to vůbec nemusí být samozřejmé.

Navíc je podle ní komplikace, že Turecko neuznává za uprchlíky osoby přicházející odjinud než z Evropy. To je pozůstatek omezení z roku 1951. Proto také dnes syrští či afghánští uprchlíci nemohou v Turecku například žádat o práci, nebo se volně pohybovat mimo tábory. A je tedy otázkou, jak by se k takovýmto „navrátilcům“ Turecko chovalo a zda by jejich navrácení nebylo v rozporu s humanitárními předpisy.

Právnička navíc odmítá názor, že uprchlík, který se nezastavil v první bezpečné zemi a pokračoval dále „za lepším“ se automaticky stává ekonomickým migrantem. „Uprchlík nepřestane být uprchlíkem proto, že někde nepožádá o ochranu,“ upozorňuje. Navíc je podle ní možné vracet imigranty pouze do země, ke které mají nějakou vazbu. „Právo pamatuje i na to, že se jedná o konkrétní lidi, ženy i děti a jejich přesouvání z místa na místo je složité jak lidsky, tak i proto, že přenášíme břemeno na jiné země,“ vysvětluje.

Navíc odmítla názor prezidenta Zemana, že by běženci měli žádat o azyl v první bezpečné zemi, do které přijdou. Ženevská úmluva o uprchlících prý podle ní o ničem takovém nemluví a dokonce ani nezná pojem „bezpečná země“. O ochranu prý může uprchlík teoreticky zažádat kdekoliv.

Odmítla i prezidentův názor, že by se mohli vyhošťovat běženci šířící nenávist. Dalo by se o tom prý uvažovat u ekonomických migrantů, ale v žádném případě ne u uprchlíků. Ty by bylo možné navrátit jen pokud by narušovali veřejný pořádek.