V České republice jsou tisíce dětských dlužníků. Je to v pořádku, nebo jde o odpornost, což tvrdí někteří politici a odborníci? V roce 2017 bylo v exekuci na šest tisíc dětí. V roce 2018 šlo o další tři a půl tisíce. V pořadu Názory bez cenzury na toto téma diskutovali advokátka Lucie Hrdá, expert na oblast exekucí z neziskové organizace Člověk v tísni Daniel Hůle, předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek a poslankyně ČSSD Alena Gajdůšková.

Hrdá hned na úvod popsala, jak takové dětské dluhy vznikají. Maminka ráno zapomene dát synkovi peníze na lístek, ten nasedne do autobusu, jede do školy bez něj a když ho chytne revizor, je zaděláno na problém. Dítě na to zapomene, nebo si vzhledem ke svému věku neuvědomí, že by to mělo říct rodičům, nebo má strach. Jsou děti, které se rodičů bojí. A v České republice je možné, aby takto dítěti vznikl dluh a byl vymáhán soudně,“ prozradila advokátka.

Nejhorší prý je, že tyto dluhy řeší zpravidla jen úředníci, kteří se nezabývají tím, v jakém rozpoložení dítě bylo, zda je vzniklý dluh v případě šestiletého dítěte namístě a tak podobně. Vytrácí se zkrátka zájem o dítko a jde jen o peníze.

Další problém vzniká na straně rodičů. Stává se totiž, že dítě překoná strach z případného trestu, rodičům řekne, že ho chytil revizor, ale rodiče situaci neřeší adekvátním způsobem. Mají vice dluhů a jeden dluh navíc už s nimi nic extra nedělá. „Jsou to lidé, kteří jsou funkčně negramotní. Oni umí číst, ale když dostanou nějakou výzvu, tak si moc neumí představit, kam a co mají zaplatit. Nebo zrovna nemají peníze. Takových rodin opravdu není málo,“ varovala Hrdá.

Pokud dítě není schopno dohlédnout důsledky toho, když si nekoupí lístek na autobus, tak ten dluh vůbec nevznikne. Toto by měl rozhodovat soud. Pokud je dítěti např. 9 let, dluh většinou vznikne. V tu chvíli by měl příslušný dopravní podnik informovat o dluhu rodiče, i když to není jeho zákonná povinnost. „Jeho povinnost to není, ale máme tady něco, čemu se říká morálka,“ podotkla Hrdá.