I když organizátoři sdělili Václavu Klausovi staršímu, že tématem má být transformace, on si stejně nenechal ujít možnost vyjádřit se k stavu Evropské unie i k euru. Setkání bylo přítomno několik desítek studentů, pedagogů i občanů města.

Čím nám Unie (ne)prospěla

„Je výročí našeho členství v EU, což je samozřejmě velké téma pro ekonomy. Dělají se o tom silácké výroky, ale myslím, že vážná, věcná analýza pořád ještě chybí a skoro na ni nikde není čas. Empirická analýza takového komplexního fenoménu, jako je investice zvaná vstup České republiky do EU, je velmi obtížná, ne-li nemožná. Nemáme k dispozici žádné jednoduché, měřitelné, a navíc agregované důkazy,“ uvedl svoji přednášku Václav Klaus starší navzdory eurohujerům, kteří by tato slova nejraději vůbec neslyšeli. „Nepatřím mezi ty, kteří by si mysleli, že nám členství v EU přináší větší výnosy než náklady. O tom jsem přesvědčen. Vstup do EU byla investice svého druhu a já jsem velmi přesvědčen, že efekt a přínos je velmi sporný. Vstup ČR do EU byl ve své době nevyhnutelným krokem. Opačné řešení, jak potvrdily výsledky tehdejšího referenda, nemělo dostatečnou podporu. Bylo ale tehdy evidentní, a je to evidentní i teď, že to byl krok vysoce problematický. Přiznám se, že jako tehdejší prezident republiky jsem v referendu hlasoval proti a nijak jsem to neskrýval,“ uvedl bývalý prezident, předseda vlády i ministr financí.

„Efekt našeho členství se velmi špatně měří. Mnozí lidé si pletou efekt členství v EU s dlouhodobým a postupně se prosazujícím efektem politické a ekonomické liberalizace, která nastala ke konci komunismu. To nebyly identické procesy,“ přesvědčoval nepočetné přítomné v posluchárně Západočeské univerzity Klaus. „To byly dva odlišné jevy, a mnoho lidí u nás je naprosto směšuje. Problém je, v čem nám to členství neprospělo, chybí jakákoliv data téměř stoprocentně. Jsou to spíše dojmy a pocity. Ekonomové znají termín ztracených alternativních příležitostí. O kolik se má snížit náš vykázaný HDP – o hodiny, týdny, měsíce zcela neproduktivní práce desetitisíců lidí u nás spojené s členstvím v EU – nedovedu si představit, jak to měřit, co všechno odečíst od objemu evropských dotací?“ tepal hned na začátku Václav Klaus do objemu financí z EU. „Povinné kofinancování, nebo naše platby do EU nebo i problematičnost využití těchto plateb dokumentují tisíce příkladů nesmyslnosti investic do lyžařských lanovek v místech, kde není žádný lyžařský svah, kde není sníh. Jak měřit investice do různých akvaparků a cyklostezek, což jsou neobvyklejší produkty financované z evropských dotací. Je to velmi problematické.“

Silná Unie, slabé státy aneb dáváme si repete?

„Dnes se znovu vracíme přijímáním silné evropské ekonomické ideologie k silné a velmi extenzivní roli státu v ekonomice. Komunismus je zdánlivě zapomenut, ale vrací se v novém hávu, v nových převlecích, buď zeleného, nebo pokrokářského kvazi liberálního typu. Nebo přerozdělovacího socialistického typu,“ zdůraznil Klaus starší. „Vrací se nám pod různými novými hesly, ale role státu v ekonomice, míra intervence státu do chování jednotlivých ekonomických subjektů prodělala evidentní U křivku, kdy nejdříve doznala poklesu a potom také v souvislosti se vstupem naší republiky do EU se míra zásahů státu do ekonomiky výrazně zvýšila,“ tvrdil.

Posléze připomněl, že „komunistická ekonomika byla založena na nekonečném množství subvencí, dotací, grantů a takovýchto věcí. Bohužel dnešní EU se tomu začíná velmi blížit a začíná to být stejná hrůza jako za komunismu,“ nebral si servítky exprezident.