Jaromír Nohavica v pořadu mluvil o tom, že je spokojený s životem v Ostravě v Mariánských horách. Ostrava je prý „svá a neopakovatelná“. Prý se mu nic v Ostravě ani kritizovat nechce. „Možná, jestli to v té naší české kotlině, jestli se to nestalo národním sportem, teď nemluvím jenom o Ostravě, ale vůbec, že prostě brbláme, otázka, jestli jsme nebrblali, co svět světem stojí, uprostřed té Evropy, uprostřed té kotliny prostě radši brblat než vyskakovat, protože vždycky, když jsme vyskočili a narovnali jsme se a začali řvát, jak jsme dobří, tak přišlo něco zleva, zprava, shora, zdola, bum, bum, bum a byl klid. Takže proto my jsme takový brblající, takový nespokojení,“ shrnuje Nohavica, Ostraváci dle něj „brblají“ méně než Češi.

Nohavica zmínil i rozdíl mezi Ostravou a Prahou. „Ostrava nemá všechno odjakživa. Jak mám rád Prahu a miluji Prahu a mám v Praze spoustu kamarádů, přijedeš do Prahy, tak Praha je odjakživa, Praha byla, je a bude. Kdežto tady, v tomto kraji chceš-li něco mít, tak to musíš z té země vydobýt. Pokaždé a znovu,“ popisuje. Nesamozřejmost bytí prý na Ostravsku pokračovala i po roce 89.

A právě roku 1989 a revolučních událostí se týkala i další část rozhovoru. Nohavica, který byl v Praze vůbec prvním, kdo zpíval na Václavském náměstí v Praze, své vzpomínky popisuje takto: „To bylo zajímavé, protože v pátek nastoupily ty události, v sobotu, v neděli se k nám donesly ty zprávy, že se tam něco v Praze děje, a protože ty události byly součástí toho všeho, co jsem dělal do té doby, čeho jsem se účastnil, a v tom 89 petice, někdy v únoru, za propuštění Havla, potom podepsání Několika vět a také další koncerty, které jsme dělávali, a písně, které jsme hráli, takže úplně přirozeně mi připadalo, že když se v Praze něco děje, tak že tam patřím,“ říká Nohavica.

Celý rozhovor s Jaromírem Nohavicou můžete zhlédnout zde.

Nohavica prý do Prahy vyjel během revolučních událostí v úterý, kdy měl koncert na Strahově, a ve středu již zvonil klíči na Václavském náměstí. „To byly ještě časy, kdy opravdu vážně to bylo nebezpečné, protože vím, že v tu středu večer se roznášela fáma po Praze, že se chystají Lidové milice k zásahu,“ přibližuje napjaté události sametové revoluce Nohavica.

Poté se Nohavica měl dostat až do středobodu dění v Laterně magice. „Někdo říkal: ‚Žádné čtení, ať něco zazpívá!‘ A pan Havel říkal tehdy: ‚Jarku, zazpívej něco, aby všichni zpívali‘,“ popisuje dále, jak vypadaly chvíle předtím, než se Nohavica jal promluvit k lidu a zazpíval píseň „Když mě brali za vojáka“.

Ostrava je prý pro Nohavicu lepší z toho pohledu, že na rozdíl od Prahy má stejně blízko i na Slovensko do Bratislavy i do Polska do Varšavy.