Jak souvisí tato soudní kauza s výbuchy ve Vrběticích? Může nějak přispět k hledání viníků?

Tato kauza se samotnými výbuchy muničních skladů společnosti IMEX Group ve Vrběticích nesouvisí a zcela určitě nemůže přispět ani k dopadení viníků za vrbětické výbuchy, neboť se výbuchů prostě netýká. Pokud je mi známo, výbuchy ve Vrběticích stále ještě prověřuje Policie ČR. Naše kauza se týká směrových střepinových min typu Claymore, prodaných Maďarskem a bezpečně uložených bez jakýchkoliv iniciátorů ve skladu našeho klienta v areálu vrbětických muničních skladů. Předmětem kauzy je mimo jiné posouzení ženijně-právní povahy zajištěných min podle mezinárodní úmluvy a zákona. 

Jak může existovat nejasnost v takové otázce, zda je nějaká mina zakázaná, nebo povolená? Mezinárodní smlouvy by přece měly být jasné a zákony také?

Ano, jasné by být měly, aby se každá osoba, vůči které jsou tyto prameny práva uplatňovány, mohla v právním prostředí dobře vyznat a nevěštit z křišťálové koule. Ovšem ne vždy tomu tak je.

Maďarsko, které miny prodalo, považuje miny v zajištěné podobě za souladné s mezinárodní úmluvou. 

V České republice ministerstvo obrany uvedlo, že nelze jednoznačně určit, „jak to s těmi zajištěnými minami vlastně je“, neboť nemá k dispozici žádné podklady z mezinárodních setkání k Ottawské úmluvě zabývající se protipěchotními minami. Současně ministerstvo přiznalo, že za celou dobu účinnosti zákona a závaznosti úmluvy pro ČR od roku 1999 nevydalo ani jedno výkladové stanovisko k věci.

Policie ve spolupráci s ministerstvem pak vytvořila dodatečný výklad, jímž zařadila obecně miny typu Claymore mezi zakázané miny, a to jak podle zákona, tak i podle mezinárodní úmluvy. Komentáře předních právníků zaměřujících se na výklad Ottawské konvence ovšem nezařazují od samého počátku miny typu Claymore bez připojeného nástražného mechanického iniciátoru mezi miny spadající pod Ottawskou konvenci. V rámci vyjednávání o Ottawské úmluvě si státy povahu min Claymore a jejich dovolené použití dostatečně vyjasnily. Bohužel čeká literatura k tomuto specifickému problému neexistuje, a je proto třeba čerpat ze zdrojů v anglickém jazyce. 

Existuje v České republice nějaký oficiální seznam s uvedením jednotlivých typů min a s informací, která je povolená a která zakázaná?

Neexistuje. A neexistuje ani v Ottawské konvenci, kde nalezneme jen obecnou definici, jak poznat zakázanou protipěchotní minu. 

Český zákon sám žádnou definici zakázané protipěchotní miny neobsahuje a pouze odkazuje na Ottawskou úmluvu, a to tak, že jsou zakázány protipěchotní miny „UVEDENÉ“ v Ottawské konvenci, nicméně jak jsem již uvedla, tam žádné „UVEDENÉ“ nenalezneme. Česká republika se přitom prezentuje rozšířením zákazu min na jejich součástky. Zákon ovšem nespecifikuje, co vše lze považovat za součástku min zakázaných Ottawskou konvencí. Zákon nezakazuje součástky min povolených Ottawskou konvencí. Ministerstvo obrany dokonce k pojmu součástka uvedlo, že bohužel není tento pojem nikde definován a jeho význam je třeba dovodit z účelu tohoto zákona a „s ohledem na okolnosti každého případu“. Naši klienti jsou pravděpodobně bohužel pro policii ten případ.

Firma, kterou hájíte, maďarské miny dovezla, povolily jí to Maďarsko a ministerstvo průmyslu a obchodu, s přepravou souhlasila i česká policie. Teď je z toho problém. Kdo je ta konečná odborná autorita, která může říci, že je nějaká mina zakázaná, nebo povolená? Můžeme si to rozhodnout sami, nebo to řeší mezinárodní instituce?

Primárně se tím nyní bude zabývat soud, který je při svém rozhodování vázán zákonem a ratifikovanou mezinárodní úmluvou, tzn., že může posoudit, zda byla naplněna tzv. objektivní stránka trestného činu, což se rovná odpovědi na otázku k povolenosti zajištěných min. Soud má ovšem vícero možností, jak odůvodnit své rozhodnutí, a to především při zproštění obžaloby našich klientů. Další možností, jak si vyjasnit otázku min, je obrátit se přes generálního tajemníka OSN na ostatní signatáře úmluvy, resp. otázku sporu o povahu min mezi Maďarskem a Českou republikou předložit k řešení na společné účastnické schůzce všech signatářů úmluvy. Poslední schůze států se konala v prosinci roku 2015. Žádali jsme v létě roku 2015 ministerstva, policii včetně pana Šlachty z ÚOOZ i velvyslance, aby tuto otázku skrze zástupce České republiky na společné schůzce států předložili k řešení. Nestalo se tak a nevíme proč. Jako poslední varianta řešení je Mezinárodní soudní dvůr, na něhož se mohou státy OSN obracet v případě sporu mezi sebou. Český občan či právnická osoba se k němu dovolávat nemohou.  

Vím, že se na to těžko odpovídá, ale můžete si tipnout, jak bude tento případ dál pokračovat?

V tuto chvíli probíhá soudní řízení. Věřím, že soud rozhodne spravedlivě a naše klienty zprostí obžaloby. Již z povahy věci není logické, že se tato kauza vůbec řeší v trestním řízení.