Základní vklad vlády Viktora Orbána je podle ní v tom, že zemi vrátila optimismus. „Za socialistické vlády se země dostala na pokraj bankrotu, byla totálně rozkradená a zkorumpovaná, v čele s premiérem Gyurcsánym vládla v podstatě banda gangsterů,“ upozorňuje. Orbán naproti tomu nabídl vizi, kterou celkem důsledně plní.

Orbók uvádí jako příklad „půjčku na děti“, která je aktuální novinkou v sociálním systému. Mladí rodiče si, jak vysvětlovala, mohou půjčit od státu půl milionu či milion korun. Formálně je evidována jako půjčka na bydlení, ale pokud do deseti let bude pár mít jedno dítě (v případě půlmilionové částky) nebo tři děti (případ částky milionové), nemusí půjčku vracet.

Režisérka však připouští, že v průběhu druhého volebního období Orbánovy vlády se začíná projevovat jistá únava Maďarů z premiéra. Na druhou stranu však opozice stále není schopna nabídnout nikoho, kdo by premiérovi aspoň trochu dokázal konkurovat.

Když přijela v roce 2010 do Budapešti poprvé, přiznává, že neznala zemi a proto přebírala názory skupiny „budapešťské kavárny“, která je prý podobná jako ta pražská a Orbána zavile odmítá. V jejím pohledu je orbánovský režim polofašistický a nesnesitelný. Upozorňuje však, že venkov a obyčejní lidé vůbec se dívají na premiéra zásadně jinak a mezi oběma názorovými skupinami je prakticky nepřekonatelný příkop. „Máme jednoho strýce, který celý život pracuje na drahách a vstává v pět ráno. Je to zarytý orbánovec a během jednoho odpoledne vám nasází sto argumentů, proč je současný systém nejlepší,“ vykládá ve velkém rozhovoru pro MF DNES.

Jako divadelní režisérka se pohybuje především v oblasti umění a povšimla si, že i v něm se projevuje maďarský konzervatismus, na který Orbán tak sází. Divadla mimo Budapešť prý obvykle volí klasické inscenace a nepouštějí se do experimentů. V Maďarsku prý také existuje odlišný způsob financování divadel. Prioritu mají velké kamenné divadelní domy, které mají mnohem více peněz než v ČR. Experimentální projekty ale prý nedostávají skoro nic.