„Louny jsou velké město a určitě to má cenu. Severní Čechy jsou v tomhle dost problematické a možná se někdy dočkám toho, že se propojí Most, Louny, Teplice. Já bych se přidal s tím, že by bylo skvělé mít pride v každé vesnici,“ sdělili duhoví aktivisté mladíkovi, který se zeptal, jestli má cenu rozjíždět nějaké podobné akce v Lounech, když existuje nedaleký Most Pride. Stalo se při nedávné diskusi Jak založit pride tradici ve vašem městě, při níž se setkali duhoví aktivisté a organizátoři duhových akcí po celé republice a radili ostatním, jak na to. ParlamentníListy.cz byly při tom.

Duhová vlajka ve Slavičíně

Ostatně tomu mladíkovi odpověděli Karolína Nodesová, která pořádá právě Most Pride, a Ondřej Kožušník z organizace Bears of Ostrava. „Jsme parta takzvaných ‚medvědů‘, queer lidí vzhledem připomínajících tyto roztomilé chlupáče, na které můžete v přírodě narazit,“ píší o sobě zmínění aktivisté z Ostravy.

Diskuse Jak založit pride tradici ve vašem městě se konala v malém sále v Pride Housu na Střeleckém ostrově v Praze v rámci probíhajícího festivalu Prague Pride. Přišlo do třiceti lidí a zhruba šest z nich zvedlo ruku na dotaz, jestli by chtěli rozjet něco podobného v místě, kde bydlí.

„Už jsem to říkala asi tisíckrát, ale tak zase. Bylo nebylo, byl v Praze primátor Zdeněk Hřib, který je ze Slavičína. Vyvěsil na pražském magistrátu duhovou vlajku. To se nelíbilo politikovi Janu Wolfovi, který se do toho začal strefovat až to vyústilo v duelu v DVTV, kde řekl, že ve Slavičíně duhová vlajka nikdy nevlála. Zlínsko je totiž mekkou křesťanství. My to viděli, když jsme jeli na Prague Pride, vůbec se nám to nelíbilo. Během jednoho týdne jsme svolali setkání před radnicí, že se vyfotíme s vlajkou, abychom ukázali, že je to ‚bullshit‘. To jsme udělali. Další rok jsme to zopakovali a tak,“ zavzpomínala třeba filmařka Sára Vašíčková, jak v roce 2019 vznikla na Zlínsku akce Slavex Pride.

Horor s básněmi v Brně

„Pride může být aj na zelenej lúke. I když se sejde jen šest nebo deset lidí, tak se to stane a to je to nejvíc... Měli jsme zahajovací párty. Stálo to strašně peněz a přišlo málo lidí. Ale nejdůležitější na té akci byl fakt, že se konala,“ sdělila Míša Chillová, která se s přáteli rozhodla z malého punkového „pridíku“ v Brně vybudovat velký festival. Probíhal letos v červnu deset dnů. Ten příští budou chystat nejspíš celý rok a v jeho rámci - dlouho otálela s odpovědí – proběhne v Brně i pochod nejen LGBT+ komunity městem. Chillová jinak, prý na rozdíl od Anety Langerové, o tom, že je „teplá", i zpívá.

„Dělejte to tak, abyste to milovali,“ dodala. „My jsem měli letos docela brutálku. Drag queen četla pohádky dětem… Naše tisková mluvčí musela mapovat internet, komentáře, nenávistné komentáře. Už jen to vás dostane do velkých depresí. Bylo to náročné… Při samotné akci se dozvíte, že se tam chystají Slušní lidé, což jsou náckové, pak Aliance pro rodinu, což jsou lidi, kteří křičí, že shoříte v pekle. A do toho ty děti. To byl mazec… Policie nám nešla moc dobře na ruku… Doporučila bych zvažovat názvy akcí. Nejdřív se to jmenovalo Drag queen čte nejmenším, pak Draq gueen čte rodičům a dětem a věřím, že kdyby se to tak jmenovalo od začátku, tak problém nebude tak veliký. Bylo dobře, že se to stalo, protože jsme narazili na určité hranice,“ sdělila Chillová s tím, že zkušenostmi se člověk učí.

A co místní samosprávy?

ParlamentníListy.cz se zeptaly, jak hodnotí přístup místních samospráv v lokalitách, kde své aktivity rozvíjejí. V Mostě to je špatné, primátor jim ani neumožnil být na náměstí. „Pak už to člověk dělá ze vzdoru, že nás prostě nevyštípou,“ řekla Nodesová s tím, že ze severu hodně svobodomyslných intelektuálů odchází a naráží tam na spoustu překážek. Úspěšní jsou hlavně v pořádání přednášek na školách, aby se žáci dozvěděli, o co jde.

Ve Slavičíně je také město ignoruje a oni si mohou dovolit ignorovat město, i když nedávno se prý zeptal starosta organizátorů Slavex Pride, jestli by nechtěli udělat nějakou akci na podporu rodiny a porodnosti. V Brně prý „duhovým“ pomáhají Piráti v zastupitelstvu. Je důležité nechat si poradit od někoho, kdo zná sféry vlivu na radnici. „Je třeba vědět, s kým mluvíte a tomu přizpůsobit styl konverzace. Je dobré někomu něco pochválit, třeba kravatu a tak,“ dodala Chillová.

Rady pro začátečníky

V diskusi se mluvilo o tom, že aktivisté by měli mít rádi lidi, měli by chtít něco dělat pro komunitu, mít pro to vášeň a hlavně se zapojit do komunikace na sociálních sítích. „Nejsme konspirátoři, jsme obyčejní lidé,“ vzešlo z debaty. Když člověk nemá co pokazit, protože začíná, vše zvládá lépe a pak se pořád učí. Stačí parta ochotných lidí. Na úřadech moc nezmiňovat ideologii, spíš být pozitivní a mluvit o akcích a úplně nejlepší je mít někoho staršího z gueer komunity, který všemu dodá na důvěryhodnosti.

„Vůbec se nebojte a hoďte třeba ‚pětikilo‘ na reklamu na Instagram, protože tak by se to mohlo dostat k lidem, k nimž to dostat chcete a oni z toho budou mít radost. Pomůže vám to se dostat mezi cílovku,“ poradila Chillová. „Na Facebook ne, protože to se dostane často k homofobním lidem. Z nějakého důvodu tam jsou algoritmy, které to dostanou k lidem, ke kterým by se to dostat nemělo,“ sdělil Kožušník s tím, že sociální sítě jsou v aktivismu a organizování duhových akcí obrovská pomoc. Podle ženy z publika prý Instagram na prvotních akcích v Brně perfektně zafungoval.

Pravděpodobně první pochod gay pride v Česku se uskutečnil dne 9. května 1998 v rámci Duhového festivalu Karlovy Vary, který byl přehlídkou gay kultury a býval završen duhovým pochodem městem za registrované partnerství. A proč jsou takové akce potřeba? Nakonec tedy mozaika pocitů: „Když jsem přišel na Prague Pride, tak jsem se rozbrečel. Viděl jsem, kolik nás je. Hlavně na severu se člověk cítí hrozně sám,“ anebo „Chci, aby si už nikdo nezažil, co jsem zažíval ve svém životě já. Prošel jsem si peklem tam a zpátky. Můj pride je pro druhé, aby mohli existovat v klidu.“