Jako první připomíná Bašta ruského spisovatele Solženicyna a jeho morální apel „Nežít ve lži". Má pro to důvod. „Když sleduji politický vývoj Evropské unie v posledních pěti letech, často si na slova velkého ruského spisovatele vzpomenu," říká.

Evropská unie se prý začíná v některých věcech nápadně podobat Sovětskému svazu. Místo nevoleného Politbyra je zde nevolená Evropská komise. Místo marxismu-leninismu multikulturalismus a „utiskovaný" proletariát nahradily „utiskované" menšiny. A „bývalé lidi" s buržoazií nahradili tradicionalisté, zatímco ideálem „nového člověka" se stali noví Evropané, nezatížení dědictvím kolonialismu. Ty prý Evropská unie dováží v hojném počtu z Afriky a Asie. „Zatím za ně zaskakují absolventi některých humanitních oborů pracující v nestátních neziskových organizacích," tvrdí Bašta.

V čem se naopak SSSR a EU liší je ostraha hranic, myslí si bývalý diplomat. Zatímco v Sovětském svazu a jeho vazalech se hranice přísně chránily, aby obyvatelstvo neuteklo na ekonomicky úspěšnější Západ, v Schengenu se jaksi „pozapomnělo" chránit i vnější hranice. „Jak ukázala vládní krize v Německu, tento stav bezpráví platí ještě stále," myslí si Bašta. Země se zkušeností s komunismem považují nátlak prezidenta Macrona a kancléřky Merkelové na přijmutí migrantů za nesmyslný právě proto, že víme, co to znamená "lhát si do kapsy", dodává.