Ekonomická nerovnost v USA je opravdu velká a nepodaří se ji upravit kosmetickými změnami.  „Tak, že by bohatí měli rovnosti jen trochu více a chudí zase trochu méně, takže to chce jen o kousek doprostřed, to ovšem není. To, čemu říkáváme ‚příjmová nerovnost‘, je spíše válkou, již vedou Spojené státy proti chudým politicky i ekonomicky,“ píše s odvoláním na deník politik.

Nejzásadnější na tom všem je, že příjmová nerovnost je podle historika nedílnou součástí amerického společenského systému. „Ta propast je v plánu.“ Coby „systémový handicap těch dole“. „Nejchudší Američané tak nemají sebemenší reálnou naději, že by snad rovnosti v příjmech dosáhli.“ Takřka „nulové jsou i jejich šance aspoň na to, co je pro život nejnutnější“, pokračuje v palbě směrem za velkou louži autor.

Celý text najdete zde.

Válku proti chudobě vyhlásil už prezident Lyndon Johnson, ale stalo se tak už před padesáti lety a nezdá se, že by se situace nějak výrazně zlepšila. Mezi čtyřmi stovkami nejbohatších Američanů najdeme jen pět lidí z latinoamerickými kořeny a dva černochy. Ve skutečnosti šlo podle Skály spíše o to, aby se chudí trochu uklidnili a nebouřili se.

Běloši v USA mají i dnes větší šanci najít práci, a to i v případě, že dosáhli nižšího vzdělání než ostatní občané Států. Nemluvě o tom, že existuje i diskriminace na základě pohlaví. Bílé ženy berou podle odhadů jen 78 procent příjmů za tutéž práci, kterou dělají i muži. U černošek je to dokonce jen 64 procent a u žen z Latinské Ameriky je to jen 56 procent. Takto podle Skály vypadají Spojené státy.