Nynější stav české ekonomiky, naprostá závislost na zahraničí i její přeměna na periférii, a to jak ekonomickou, tak myšlenkovou, jsou důsledkem dnes prakticky neznámých, ale klíčových fenoménů jako například Washingtonského konsenzu, který nám byl jako „osvědčený systém“ nadiktován. Ve své nové knize „Jak jsme se stali kolonií“ to důkladně rozebírá ekonomka a vystudovaná politoložka Ilona Švihlíková. ParlamentníListy.cz přinášejí ukázky, které se týkají transformačního procesu, jenž tu po roce 1989 probíhal.

Autorka nejprve zmiňuje dva faktory, které byly společné všem zemím, které transformací procházely, a to byly hluboký propad ekonomiky a důsledky rozpadu RVHP. „Oba faktory spolu samozřejmě souvisejí. V některých ekonomikách, například v Rusku, došlo k propadu hlubšímu než za druhé světové války. Druhým faktorem, který souvisel s úkolem integrovat se do světové ekonomiky, byl rozpad RVHP, jenž započal vlastně již v roce 1991 a přinesl s sebou nutnost uskutečňovat vzájemný obchod v tvrdých měnách. To přineslo zemím východního bloku dramatické navýšení cen ropy. Obzvláště intenzivně dolehl rozpad RVHP na Československo, které bylo se zeměmi RVHP velmi silně obchodně svázáno,“ připomíná Ilona Švihlíková.

Šoková terapie musela usilovat o brzké výsledky

Na cestě, kterou si jednotlivé transformující se země zvolily, lze obecně vysledovat dva možné základní principy: šokovou terapii a gradualistický přístup. „Washingtonský konsenzus a šoková terapie šly ruku v ruce nejen personálně, například v osobě Jeffreyho Sachse, který proslul i prosazováním koncepce „skoku do tržní ekonomiky“. Tento přístup se snoubil také s odmítáním „třetích cest“, v jehož pozadí byla mimo jiné i snaha pohřbít ideologické představy minulosti. Šlo tedy o pokus o nastolení ostré diskontinuity, zcela v rozporu s tezemi institucionální ekonomie vyzdvihujícími zásadní význam „path dependence“,“ uvádí ekonomka.