„V Evropě žijí i s občany Ruské federace desítky milionů muslimů. A jestli se z nich na stranu islamistů přiklonilo pět tisíc, tak to není žádná výhra,“ říká Řehka. Platí to i o občanech EU, kteří odešli bojovat za Islámský stát. Nepochybně pro nás představují hrozbu, Řehka to nijak nezpochybňuje, ale nejde o takovou hrozbu, která by nás mohla zničit.

„Navíc nejde o žádné vzory pro mladé lidi, ale velmi často kriminálníky, zkrachovalé existence, kteří jeli v drogách, mají na svědomí přepadení či jiné násilnosti. Pravdou nicméně je, že islamistům i tohle málo stačí, aby naši společnost děsili a aby z toho začaly těžit nejrůznější politické proudy extrémnějšího ražení, které to chtějí vzít rázně do rukou a všem ukázat, že jedině tvrdou vládou lze dnes řídit společnost. Nepomáhají tomu vždy ani některá média neustálým omíláním katastrofického zpravodajství. Jen tím přiživují iracionální strach a emoce,“ říká muž, který prošel několika bojovými misemi v Afghánistánu.

Považuje však za hrozivé, jak snadné je zradikalizovat nějakého mladého kluka, který se narodil v Evropě, žije v Evropě, chodí tu do školy, ale pak stačí pár propagandistických videí Islámského státu a mladík si řekne, že je jeho snem zemřít ve službách islamistů. S tímhle Evropa musí bojovat, a to tím, že bude mladým lidem nabízet lepší životní perspektivu. To ovšem není na vojácích, ale na politicích, na společnosti jako celku, učitelích, sociolozích ale vojáci v tom mnoho nezmohou. Samozřejmě že vojáci mohou islamisty porazit, ale tím nevymýtí nebezpečnou ideologii.

Pokud se této hrozbě postavíme čelem a nebudeme podléhat panice, islamisté nás prý opravdu nemohou porazit, zopakoval Řehka. Neměli bychom zapomínat na to, že nás mnohem spíš srazí auto nebo si můžeme nešťastnou náhodou srazit vaz na schodech, než že zemřeme při teroristickém útoku.   

Celý rozhovor naleznete zde.

Řehka má ještě jednu radu. V lidech je třeba pěstovat úctu k vlasti.

„Éra komunismu, perzekuce, šikanování a lhaní, to všechno lidem jejich stát odcizilo. Slovo vlastenectví se zprofanovalo. Už se to ale narovnává. Možná vás překvapím, ale já lidi, kteří se svým vlastenectvím a odhodláním podobají našim předkům, dnes zase potkávám. A není jich zrovna málo. Určitě je jich mnohem víc než bezprostředně po pádu komunismu,“ pochvaluje si Řehka.

Má také jednu prosbu na politiky. V dnešním světě je třeba operativně reagovat. Způsob, jakým naše zákony umožňují vyslat vojáky do zahraničí, je podle Řehky příliš pomalý, zastaralý. Vojáci položí život za svou zemi, pokud to bude třeba, ale o tom, kam budou vysláni a jak rychle, musejí rozhodnout politici.

„Jako voják musím totiž počítat s tím, že budu poslán do akce, kterou nemusím přežít. Přebít to může už jen vztah k zemi. Platí to o mně i o všech chlapech ze speciálních sil. Oni musejí být navíc schopni pracovat samostatně, ale i v týmu. Proto na ně máme mnoho tvrdých požadavků: ať už jde o fyzickou kondici, inteligenci nebo jazykové schopnosti. Důležité taky je, aby šlo o vyrovnané, vyzrálé a silné osobnosti, které zvládnou dlouhodobou práci pod obrovskou fyzickou a psychickou zátěží,“ říká elitní voják.