Přeškrtnuto. Když se podíváte do obsáhlého seznamu nositelů československého Řádu bílého lva v letech 1923 až 1990, je tam jedno jméno opravdu přeškrtnuto. Je to Josif Vissarionovič Stalin. Právě on jako jediný nejvyšší tuzemské státní vyznamenání odmítl přijmout. „Stalin odmítl jakýkoliv cizí řád. Měl obdržet vyznamenání od Velké Británie, Francie, USA a všechna je odmítl, protože řekl, že on bude nosit jenom řády Sovětského svazu,“ vysvětlil nedávno v magazínu Víkend na Nově falerista Oldřich Lukš.

Jaký byl muž, který vedl Sovětský svaz před pětasedmdesáti lety, tedy v době vítězství nad nacismem? To jen krátce naznačíme. Spíše se zaměříme na to, jak zhruba vypadá jeho současný odkaz a tvář stalinismu v Rusku, kde Stalin vyhrává každoročně mnohé ankety oblíbenosti.

Kolébka Sosy v Gori

Ve dvanácti letech při dopravní nehodě přišel k úrazu levé ruky, která mu zakrněla, takže ji celý život skrýval a nenaučil se kvůli tomu ani plavat. Sosa, jak Stalinovi v dětství říkali, se narodil roku 1878 v gruzínském městečku Gori do rodiny chudého ševce a šičky i pradleny. Jeho rodná chaloupka je tam nyní proti větru a dešti chráněna větším chrámem v řecko-ruském stylu. Asi jako malá figurka matrjošky v té větší. Součástí velkého Muzea Josifa Stalina na Stalinově třídě je i jeho osobní, ne moc luxusní, opancéřovaný vagon. Nerad totiž létal.

Muzeum bylo oficiálně Stalinovi věnováno v roce 1957. V přelomový rok 1989 bylo zavřeno, ale brzy kvůli turistům opět zpřístupněno. Uvnitř mají dobové vybavení jeho kremelské pracovny, obrazy, sochy, dřevěné mozaiky či koberečky s jeho podobiznou. Jsou tam i dary od jiných státníků, například rýžové zrnko z Číny s vyrytým vzkazem. Výstavu také doplňuje jedna z dvanácti posmrtných masek sejmutá krátce po jeho smrti. „Tohle nefoťte,“ okřikla mě následně jedna z hlídaček muzea, když jsem si přefocoval vzkazy z knihy návštěv. V té chvíli jsem už měl vše zaznamenané. „Chtěli bychom se také něco dozvědět o milionech krutých vražd nevinných lidí, které se udály v období zvaném ‚stalinismus‘. Na tomto místě by měly být ukázány a vzpomínány,“ napsal tam třeba pár z Polska.