Monika Le Fay v textu na serveru Forum24.cz konstatovala, že žena, která přirovná české členství v EU k sovětské okupaci této země ze srpna 1968, což Hana Lipovská udělala, je k smíchu.

Jedním dechem však dodala, že i lidé, kteří jsou k smíchu, se mohou prosadit, získat vliv a pak celé společnosti pořádně zavařit. Své o tom věděli už lidé v Německu ve 30. letech minulého století, kde se k moci dral Adolf Hitler.

„Tohle dno společnosti (Volný, SPD, Trikolóra a spol.) kterému se dnes zatím jenom smějeme, nám ale v budoucnu může ještě pěkně zavařit. Mimo jiné je podpořili Csáková, agent Rony či arcibiskupství, na což spousta lidí bude slyšet stejně, jako na to slyšeli u Zemana (Bohdalka, Hůlka),“ napsala Le Fay.

Se zájmem proto bude sledovat, jak se ke kandidatuře Hany Lipovské ve volbách postaví katolická církev. Česká biskupská konference ji nominovala do Rady ČT a kardinál Duka se Lipovské opakovaně veřejně zastal.

• Celý komentář naleznete zde

Sama Hana Lipovská prohlašuje, že do Sněmovny kandiduje proto, aby mohla bojovat za lidi, kteří mají obavy z toho, kam se současný svět řítí, a mnohdy marně bojují proti zvůli úřadů.

To, proč kandiduje do Sněmovny za Volný blok Lubomíra Volného, shrnula do stovky let starého citátu anglického dramatika Williama Shakespeara.

„Kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, nadutost úřadů a ústrky, to slušnost věčně sklízí od lumpů,“ citovala Lipovská známého dramatika.

Chce také posílit řady slušných politiků, kteří se v bahně politikaření cítí se svou slušností osamělí.

„Viděla jsem stále znovu totéž. Strach, prospěchářství, intrikaření propojené s byznysem, nebo u těch poctivých a slušných pocit marnosti a osamění v boji,“ rozvedla myšlenku Lipovská.

Zvažovala prý i kandidaturu za jiné strany, ale jiní politici jí prý nedokázali předložit důkazy své osobní statečnosti, se kterou by se ztotožnila. Nedokázali ji přesvědčit, že jim jde o Českou republiku a české občany, nikoli jen o své vlastní zájmy.

Posledním impulsem pro ni prý byla demonstrace proti covidovým restrikcím, kde se lidé dovolávali své svobody.

„Chodila jsem po náměstí a neviděla jsem aroganci a nenávistnost profesionálních demonstrantů, které známe z televizí přenášených akcí, ale nadšené, radostné a pracovité lidi, kteří si vzali volno, aby jeli s dětmi a s vnoučaty do hlavního města, aby ukázali, že jim na naší zemi záleží. Ukázat těm nahoře, těm v Praze, že skutečně existujeme, že nejsme jenom čísla daňových výkazů. Tzv. elity označovaly bezostyšně za lůzu lidi, kteří na ně a pro ně pracují a kterým elity za jejich vlastní peníze škodí,“ pokračovala Lipovská ostře.

Hodlá se zasadit o to, aby byl hlas pracující, poctivé a mlčící většiny konečně slyšet.

„My nebudeme mlčet a nesmíme se bát,“ zdůraznila nakonec.  

• Celé vyjádření Hany Lipovské naleznete zde