V pondělí 5.3. totiž Erdogan oznámil – podle zdroje Huffpost, Edition DE, že spustí novou ofenzívu v Sýrii proti Kurdům. „Dnes jsme v Afrínu, zítra v Manbídži a potom už budeme východně od Eufratu, abychom vyhladili všechny teroristy až k hranicím Iráku.“ To řekl Erdogan podle tureckého zpravodajského portálu „Ahval“.

Huffpost pokračuje: Město Manbídž, o kterém Erdogan mluví, leží východně od Afrínu a Aleppa. Erdoganem oznámená ofenzíva přes Manbídž, kde jsou Američani, až k irácké hranici, míří přímo do srdce kurdského území, což by znamenalo, že turecký prezident by kontroloval celý sever Sýrie. Opět podle „Ahvalu“ chce podle slov tureckého ministerského předsedy Binali Yilidrima umístit na území Afrínu syrskéu prchlíky, kteří jsou nyní v Turecku.

Proto Erdogan mluví o „vyčištění Afrínu a celé severní Sýrie od teroristů“. Těmi teroristy jsou zřejmě míněni Kurdové bez ohledu na to, zda reálně drží zbraň, či ne. Etnické čištění… kde jsme to kdysi denně slýchali… Tady to ale asi je, podle mlčení celého NATO a celého světa, naprosto v pořádku a v rámci „turecké ochrany hranic“. Jak se na začátku války vyjádřila i mluvčí německého ministerstva zahraničí. Stejně jako ministr zahraničí USA Rex Tillerson, který dokonce při své návštěvě Turecka 15. února tohoto roku vyjádřil vůli stáhnout všechny kurdské oddíly YPG – dosavadní spojence – z Manbídže.

Od 6. března je ministr zahraničí Turecka Mevlut Cavusoglu na oficiální návštěvě Německa. Na všech FB stránkách, kde různí kurdští aktivisté popisují situaci kolem Afrínu, vládne maximální znechucení a vztek. Ani náhodou si totiž nemyslí, že by kdokoli z německých politiků obtěžoval svého hosta dotěrnými otázkami ohledně genocidy v Afrínu. Podlézavost k autoritářským režimům má v Německu dlouhou tradici, jak popisuje v článku „Rukojmí“, zveřejněném na svém webu, kurdský aktivista a lékař Yekta Uzunoglu. Začal s tím už spolkový kancléř Gerhard Schröder (SPD), který s Íránem vyměnil vraha čtyř kurdských politiků, hostů kongresu SPD, za německého obchodníka, kterého Íránci „vhodně“ odsoudili za cizoložství. Pokračoval v tom ministr zahraničí odstupující německé vlády Sigmar Gabriel (SPD), který vyměnil svobodu novináře tureckého původu Denize Yücela, jenž je zároveň německým občanem, v nějakém hodně podivném handlu. Stovky jeho kolegů přitom „bručí“ v turecké vazbě. Desítky novinářů už byly v Turecku odsouzeny i k doživotním žalářům. Nevíme nic přesného, ale podle okázalého přátelství mezi Tureckem a Německem a naprostého mlčení spolkové vlády můžeme tušit, že to byl hodně špinavý kšeft.