V pondělí 5.3. totiž Erdogan oznámil – podle zdroje Huffpost, Edition DE, že spustí novou ofenzívu v Sýrii proti Kurdům. „Dnes jsme v Afrínu, zítra v Manbídži a potom už budeme východně od Eufratu, abychom vyhladili všechny teroristy až k hranicím Iráku.“ To řekl Erdogan podle tureckého zpravodajského portálu „Ahval“.

Huffpost pokračuje: Město Manbídž, o kterém Erdogan mluví, leží východně od Afrínu a Aleppa. Erdoganem oznámená ofenzíva přes Manbídž, kde jsou Američani, až k irácké hranici, míří přímo do srdce kurdského území, což by znamenalo, že turecký prezident by kontroloval celý sever Sýrie. Opět podle „Ahvalu“ chce podle slov tureckého ministerského předsedy Binali Yilidrima umístit na území Afrínu syrskéu prchlíky, kteří jsou nyní v Turecku.

Proto Erdogan mluví o „vyčištění Afrínu a celé severní Sýrie od teroristů“. Těmi teroristy jsou zřejmě míněni Kurdové bez ohledu na to, zda reálně drží zbraň, či ne. Etnické čištění… kde jsme to kdysi denně slýchali… Tady to ale asi je, podle mlčení celého NATO a celého světa, naprosto v pořádku a v rámci „turecké ochrany hranic“. Jak se na začátku války vyjádřila i mluvčí německého ministerstva zahraničí. Stejně jako ministr zahraničí USA Rex Tillerson, který dokonce při své návštěvě Turecka 15. února tohoto roku vyjádřil vůli stáhnout všechny kurdské oddíly YPG – dosavadní spojence – z Manbídže.

Od 6. března je ministr zahraničí Turecka Mevlut Cavusoglu na oficiální návštěvě Německa. Na všech FB stránkách, kde různí kurdští aktivisté popisují situaci kolem Afrínu, vládne maximální znechucení a vztek. Ani náhodou si totiž nemyslí, že by kdokoli z německých politiků obtěžoval svého hosta dotěrnými otázkami ohledně genocidy v Afrínu. Podlézavost k autoritářským režimům má v Německu dlouhou tradici, jak popisuje v článku „Rukojmí“, zveřejněném na svém webu, kurdský aktivista a lékař Yekta Uzunoglu. Začal s tím už spolkový kancléř Gerhard Schröder (SPD), který s Íránem vyměnil vraha čtyř kurdských politiků, hostů kongresu SPD, za německého obchodníka, kterého Íránci „vhodně“ odsoudili za cizoložství. Pokračoval v tom ministr zahraničí odstupující německé vlády Sigmar Gabriel (SPD), který vyměnil svobodu novináře tureckého původu Denize Yücela, jenž je zároveň německým občanem, v nějakém hodně podivném handlu. Stovky jeho kolegů přitom „bručí“ v turecké vazbě. Desítky novinářů už byly v Turecku odsouzeny i k doživotním žalářům. Nevíme nic přesného, ale podle okázalého přátelství mezi Tureckem a Německem a naprostého mlčení spolkové vlády můžeme tušit, že to byl hodně špinavý kšeft.

V pondělí zesílily útoky tureckého letectva i pozemních sil na Afrin. Na internetu je spousta videí, zobrazujících zničené domy, mrtvé a raněné, které je těžké kvůli stálému ostřelování odnést. Také trosky vesnic, ulic, svědectví o vraždění vesničanů tureckými vojáky i džihádisty, kteří nepopiratelně bojují v řadách turecké armády.

V souvislosti se Sýrií se na mezinárodní diplomatické i žurnalistické scéně mluví jen o bojích ve východní Ghútě, kde se zabarikádovaly zbytky islamistů z kdysi mocné teroristické organizace Islámský stát (IS). Nyní poražené i díky kurdským milicím. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN hovoří o zastavení palby. Evropská rada požaduje příměří ve východní Ghútě. Aby, jak s černým humorem píše na FB Tereza Spencerová, nám ten džihád dočista nevymřel. Afrín, a brzy možná i Manbídž, jako by neexistovaly, a jejich mrtví také ne.

Adris Afrin, uživatel FB žijící v Německu, ale s rodiči, kteří zůstali v Afrínu, včera napsal: „To, co říkám, už nelze slovy popsat. Kurdové ve městě Afrín jsou vystaveni nejhoršímu bombardování a ničení. Dnes ztratilo 30 lidí život kvůli tureckému ostřelování civilních domů. Pomozte našim rodinám a našim lidem.“ A fotky – zraněných lidí, hořících domů, videa se sutinami a mrtvolami.

• Video s drastickými záběry naleznete zde

Ztráty na životech potvrdil i Kerem Schamberger, velmi spolehlivý zdroj, který pracuje na univerzitě v Mnichově. Toho času je vyšetřován německou policií za nošení zakázaných symbolů, čímž je míněna vlajka Lidových obranných ženských jednotek (YPJ), při manifestaci v Mnichově. Jeho zdroje potvrzují z místa bojů nejméně 27 mrtvých, jen za pondělí. Ty je třeba přičíst k více než dvěma stům mrtvých od začátku agrese, což oznámila v neděli zdravotní rada Afrínu.

V úterý ve 21:00 Kerem Schamberger ve svém postu odkázal na Al-Monitor, web specializovaný na Střední východ, na článek „Turci se pohnuli, aby dobyli Jindires – klíčové město afrínské operace“. Novinář Amberin Zaman píše, že cílem turecké armády je obsadit město, vyhnat odsud YPG a přerušit tak zásobovací a  logistickou podporu města Afrín. Po dobytí Jindiresu by se Afrín, hlavní město stejnojmenného kurdského kantonu, ocitlo v oblíčení. „Budou to krvavé a dlouhé boje,“ řekl Al-Monitoru velitel YPG, který chtěl zůstat v anonymitě.

Na závěr „breaking news“ BBC: „Ruské letadlo spadlo v Sýrii, nejméně třicet mrtvých vojáků“. Letadlo spadlo blízko města Latakia, kde je ruská vojenská základna. Ruské ministerstvo obrany to potvrdilo. Na palubě údajně mělo být 39 lidí. Rusové zatím udávají, že šlo pravděpodobně o technickou poruchu, ale samozřejmě je možné, že bylo sestřeleno. Jen je těžko říci, kým. O sestřelení mluví kurdská televizní stanice Sterk TV. Přesněji to uvidíme a uslyšíme v nejbližších dnech a hodinách. Ale bylo by alespoň dobré, kdyby Rusové znovu uzavřeli letecký prostor nad Sýrií. Což z neznámého důvodu nečiní a nechávají na Kurdy včetně civilistů v Afrínu padat bomby.

Američtí generálové řeční o protiprávnosti tureckého útoku. Ale jen řeční, i když to jsou vojáci. A mohli by na pomoc svým bývalým druhům v boji proti IS nasadit své zbraně. Nebo je Kurdům aspoň poskytnout. Mluvčí Pentagonu plukovník Rob Manning mluví o „operativní pauze“ v bojích proti Islámskému státu v údolí Eufratu, protože kurdští bojovníci se stáhli do severní Sýrie a nemohou podporovat americkou armádu. Evropa pro jistotu mlčí úplně.

Zatím poslední smutnou zprávou je oznámení o smrti dalšího z mezinárodních bojovníků v řadách YPG. Tentokrát mladého Islanďana Haukura Hilmarssona. Cizinců bojuje v Rojavě opravdu hodně – a umírají. Podobně jako kdysi interbrigadisté ve španělské občanské válce. Mezi nimiž byli tehdy i Češi. Jako by chránili svědomí našeho lhostejného světa, jdou bojovat alespoň někteří občané zemí, které mlčí ke genocidě.

Na úplný závěr mi dovolte tlumočit vzkaz, který ParlamentnímListům.cz s poděkováním za informování o dění v afrinské válce zaslal přes FB Adris Afrín, jeden z informačních zdrojů: „Děkuju za pomoc, musíme do tohoto tichého světa donést a ukázat utrpení našich lidí, do světa, který mlčí a přihlíží, jak nás Erdogan vraždí.“