Marta Masaryková, za svobodna Horáčková, se narodila ve Skalici, části obce Hrochův Týnec, v okrese Chrudim. Žila v Praze. Za necelé tři roky by se dožila rovných 100 let. S Imrichem Masarykem děti neměla, byla jeho druhou ženou a manželství zůstalo již bezdětné. „Strejda měl ale z prvního manželství syna Jana a dceru Olgu,“ doplňuje synovec paní Marty Miroslav Šefl, který svou tetu navštěvoval až do posledních chvil, doslova podle svých slov seděl u „smrtelné postele“.

Tato dvojice je důležitá proto, že Masaryková zachovala spoustu rodinných, často unikátních artefaktů. Věnovala je právě Šeflovi, který loni založil Muzem StB v objektu starého pivovaru v Ležkách u Lubence v Ústeckém kraji, kde v jednom patře „šperkuje“ také masarykovský pokoj jako samostatnou expozici. Čerpá nejen z pozůstalosti Imrichovy choti, která svou druhou polovičku o několik desetiletí přežila.

Marta Masaryková (28. 12. 1922–19. 2. 2020) tuto fotografii v únoru po svém synovci poslala redaktorce tohoto článku.

„Můj strýc Imrich Masaryk byl s Janem Masarykem spřízněn přes větev Matěje Masaryka, bratra ‚starého‘ Masaryka. Šlo tedy o bratrance takzvaně z druhého kolene,“ upřesňuje synovec Marty Miroslav Šefl, jemuž tato dáma od loňska postupně věnovala pozůstalost, která čítá desítky předmětů, ale zejména neroztříděných fotografií a listin.

Ty se týkají nejen činnosti jejího někdejšího manžela Imricha, který byl Masarykově rodině očividně velmi blízký, ale i přímo prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua, jeho syna Jana, a také osobního tajemníka Edvarda Beneše – Jána Belanského. „Byli blízkými přáteli. Skládal mému strýci i básně, třeba k narozeninám,“ prozrazuje jednu z drobností rodinného zákulisí Miroslav Šefl. Ukazuje důkaz na jedné z nástěnek: „Tohle jsou básně, které mu skládal doktor Belanský. Strýc třídil poštu, která přišla do prezidentské kanceláře,“ dodává.