Ve svém komentáři píšu, že zpočátku, kdy nebylo dost informací a ochranných pomůcek, tak byla přijatá opatření v pořádku. Ale to se postupem času měnilo, informací bylo více a také ochranných pomůcek. Zejména díky domácím švadlenkám začali všichni nosit roušky, omezili kontakty s ostatními lidmi. Jenom vláda na tyto změny nedokázala reagovat, případně reagovala chaoticky. Kdo žije na venkově, tak ví, že řada hospod fungovala dávno předtím, než to vláda povolila. Kadeřníci také. Poslední, kdo to nepochopil, byl premiér. I řada odborníků upozorňovala na přemrštěnost některých opatření.

S radostí jste přijala zprávu, že se odkládá EET. Co ještě byste doporučila ministryni financí Aleně Schillerové?

ODS představila celou sérii opatření na pomoc lidem, které koronavirus ekonomicky zasáhne. Tato opatření jsme navrhovali i v Poslanecké sněmovně, ale postup byl vždy stejný. ODS navrhla, vládní poslanci návrh zamítli a za týden dva nebo tři přišla vláda s naprosto totožným návrhem, jako jsme předkládali. Výsledkem bylo jenom několikatýdenní zpoždění. Peníze se k lidem mohly dostat už dávno. Teď je důležité ekonomiku nastartovat a také se s virem naučit žít, protože je pravděpodobné, že se k nám bude opakovaně vracet.

Jako zbabělost jste označila snahu posílit pravomoci ministra zdravotnictví Vojtěcha. Proč?

Je to zbabělost ostatních členů vlády, kteří chtěli dát úředníkům ministerstva, respektive ministru zdravotnictví, pravomoc rozhodovat o opatřeních, která omezují svobodu občanů. Protože ten, kdo rozhoduje, musí také nést odpovědnost za svá rozhodnutí. A jednotliví ministři se nechtějí zpovídat z toho, proč zakazují cestovat, proč zakazují otevírat kadeřnictví, ale naopak povolují psí salóny. Taková rozhodnutí nemůže dělat jeden politik.

Zadlužujeme se příliš rychle, to se nám vymstí, říká šéfka rozpočtové rady Eva Zamrazilová. Co říkáte vy?

Sdílím tento názor. Ale nejde o samotné zadlužování. Spousta lidí se zadlužuje, když si pořizuje například hypotéku. Jde ale o to, co s těmi půjčenými penězi děláte. Když je investujete a v budoucnu vám přinášejí zisk (např. nové dálnice, vzdělání atd.), tak je to rozumné. Ale jestliže tyto půjčené peníze projídáte, tzn. utrácíte za nové zaměstnance státu, za provoz státu jako takový, nebo rozdáváte na sociálních dávkách, a přitom nekontrolujete, zda se vyplácí oprávněně, tak to v pořádku není. Stát nefunguje a vláda navíc nezdravě zadlužuje své občany.

Virus COVID-19 přišel s největší pravděpodobností z Číny. Měla by za to, že se nakazil celý svět, Čína nějak zaplatit? A jak?

Čína by k odpovědnosti měla být zcela jistě hnána. Ne proto, že v ní virus zmutoval. Viry mutují běžně. Měla by být hnána k odpovědnosti za to, jak se zpočátku stavěla k informování. Veškeré zmínky o viru několik týdnů zatajovala, zavírala novináře a lékaře, kteří o problému informovali veřejnost, a zároveň tajně skupovala zdravotnický materiál z celého světa. Kdyby tyto informace nezatajovala, ostatní by se mohli včas připravit. Ale je také velice důležité, abychom se do budoucna poučili i my a přestali některé důležité komodity (např. zdravotnický materiál) nakupovat pouze podle ceny. V době takovéto krize jsme pak závislí na nekvalitní, nespolehlivé a předražené dovozy právě z Číny, která se ještě k tomu snaží z celé situace vydobýt politické body a vliv.

9. květen je Dnem Evropy. Při té příležitosti jste uvedla, že EU se za 70 let své existence značně proměnila a toto výročí bychom měli využít k reflexi. K jaké? Co by měla EU změnit?

Měla by přestat platit teze, že když něco nefunguje, tak je to proto, že EU nemá dost pravomocí a je potřeba je posílit. To je špatně. Musíme udělat audit rozdělení pravomocí – co má nadále zůstat v gesci EU (např. obchod se třetími zeměmi), a pojmenovat to, co se má vrátit zpět na národní úroveň, protože jednotlivé státy umějí dané otázky zvládnout samy a lépe. Neustálé směřování k hlubší integraci občany od EU spíše vzdaluje.

Pokud jde o současnou pandemii, čelila EU značné kritice. Byla oprávněná?

Pokud jde o kritiku výroků některých představitelů, například předsedkyně Evropské komise, která kritizovala státy za uzavírání hranic, tak byla kritika oprávněná. Ale nebyla oprávněná ve smyslu, že EU pandemii nezvládla. EU nemá zdravotnictví ve své gesci. Je to stále záležitost jednotlivých členských zemí, protože zdravotní systémy se značně liší. A to je tak správně. Potom ale nemůžeme kritizovat EU, že zaspala. Nemůže zaspat v něčem, co není jejím úkolem.

A co Světová zdravotnická organizace, jak ta podle vás obstála v této situaci?

Tady je kritika určitě namístě. Čínský vliv na tuto organizaci je značný. Já jsem s kolegy europoslanci před pár dny podepsala dopis, který apeloval na Světovou zdravotnickou organizaci, aby jako pozorovatele přijala Tchaj-wan, který má s úspěšným řešením krize dobré zkušenosti. Přístup WHO se musí obecně změnit, jinak se od ní budou státy odklánět a nebudou ji chtít financovat, jako už například oznámily USA.

Koronavirus bude mít samozřejmě velké dopady na ekonomiku včetně té naší. Čeho se v nejbližších měsících nejvíce obáváte vy? Ztráty pracovních míst? Inflace? Zadlužení státu?

Ekonomické dopady budou značné, ale záviset bude na tom, zda se bude vir dále vracet, nebo ne. Jestliže ne, návrat zpět může být rychlý. Ale nezpůsobí ho vláda, ale stovky tisíc pracovitých lidí, živnostníků, zaměstnanců, kteří budou tvrdě pracovat, aby uživili sebe a své rodiny. Tato vláda opakovaně dokazuje, že pokud pomáhá, tak především velkým firmám – viz dotace do zemědělství nebo například nápad pomáhat Smartwings. Naopak tam, kde by pomáhat měla – malým, středním, živnostníkům – tam je velice pomalá a skoupá. Kéž by alespoň nepřekážela.

Spolkový soud v Karlsruhe rozhodl, že nákupy státních dluhopisů, kterými se Evropská centrální banka (ECB) snaží podpořit ekonomiku eurozóny, jsou částečně v rozporu s německou ústavou. Jedná se podle vás o přelomový verdikt? Domníváte se, že EU bude nyní hledat jiné cesty, jak vyřešit problém krachující Itálie, případně dalších zemí?

Otevřené jsou dvě cesty – buď EU povede s Německem soudní spor, protože nerespektuje evropská pravidla, nebo se s Německem dohodne na úpravě opatření. Společné dluhopisy nejsou dobré. Pomáhají státům, které nehospodaří dobře, aby si levně půjčovaly. Na vině ale není koronavirus, problémy těchto zemí jsou dlouhodobé, a pokud si je samy nevyřeší, nemohou chtít pomoct od ostatních.