Lidé neděli co neděli zapalují adventní svíce a rozjímají o svých životech. Letošní advent ovládl kromě rozjímání o klidu a míru ještě jeden pocit. „Ale letos jsou to také strach, obavy a hrozby. Někdy konkrétní, když vidíme teroristy v ulicích, které známe, kterými jsme se nedávno procházeli. Ale někdy jsou to hrozby jen tušené, o to hůř,“ napsal Navara.

Přesto bychom neměli zapomínat na to, že žijeme v klidném koutě světa, ale mnoho lidí na světě takové štěstí nemá. Stačí se podívat na Ukrajinu, kde zuří válka už více než rok. Lidé odtamtud neutíkají, ale migrují v rámci své vlasti a trpí. Stejně špatně na tom jsou lidé, kterým islamisté rozstříleli dům nebo jim střechu prorazily západní či ruské bomby. I těm bychom se měli snažit pomoci. Ale neděláme to.

„Neboť než se za okny rozsvítí vánoční ozdoby, bude Evropa zadrátovaná a jejich šance na nové životy v bezpečnějších lokalitách se zase o něco sníží. Až se tak stane, my budeme mít důvod být konečně klidnější. Ale budeme skutečně?“ ptá se autor.

Staré letiště Tempelhof, které zachránilo západní Berlín v čase sovětské blokády, dnes pomáhá znovu. Tentokrát v roli velkého tábora pro tisíce uprchlíků. Těch je ale tolik, že brzy nebude stačit ani letiště. Co bude dál? Ve Vídni k tomu titéž lidé přistoupili po svém. Několik studentů koupí byt, vymalují ho a ubytují v něm uprchlíky. Před Vánoci tak dělají dobrý skutek. A co budeme dělat my?