Pokud má Evropa přetrvat, musejí toto paradigma podle Duhana Evropané zahrnout. „Evropě nehrozí násilná islamizace, ale spíše že se mu postupně podvolí,“ řekl.

Duhan si následně všímá složení migrantů, kteří v roce 2015 dorazili do Evropy. Jejich přesný počet podle něj nikdo nezná, ale odhaduje se, že jich bylo více než milion z Blízkého východu a Afriky. Zhruba 60 procent prý tvořili dospělí muži, 17 procent dospělé ženy a zbytek děti. Nevyvážený počet pohlaví pak podle průzkumů vede k nestabilitě a sociálním problémům. 

Duhan uvádí, že i přestože by měli být ti, kterým nebyl udělen azyl, vyhoštěni, praxe je odlišná. „Řada evropských zemí má s vyhošťováním potíže, a to v důsledku laxního postoje úřadů, obav ze skandalizace NGO nebo odmítání migrantů jejich domovskými státy. Většina evropských zemí neomezuje svobodu žadatelů o azyl, a proto nad nimi ztrácejí kontrolu – německým úřadům se ‚ztratily‘ desítky tisíc migrantů,“ podotýká. A zmiňuje nebezpečí radikalizace a terorismu. „Islámský terorismus a migrace jsou sice dva odlišné fenomény, ale jejich částečné propojení nelze ignorovat,“ řekl. 

„Realita vyvrátila i tvrzení, že hranice nelze uzavřít natolik, aby migranti nepřicházeli. Šlo spíše o politické přání a cíl. Nejprve totiž Maďarsko odklonilo migrační vlnu ze svého území, po čemž následovalo postupné uzavření balkánské cesty podpořené dohodou EU s Tureckem. Existuje-li tedy vůle a ochota hranice bránit, lze příchod imigrantů kontrolovat,“ zmínil Duhan. A ptá se, proč velká část evropských politických elit vývoj migrační krize nepředvídala a proč proti němu včas nezasáhla či proč jej dokonce podporovala.

„Migrační krize ukázala zásadní problém – odtrženost a nekompetentnost značné části evropských elit. Jejich podstatou je, že se liší od zbytku populace, přičemž nějaké se vytvoří v každé společnosti a politickém systému – jejich perspektiva bude vždy trochu odlišná,“ zmiňuje. Problémem evropských elit je totiž skutečnost, že přestaly být evropskými. 

Jejich odtrženost přesahuje materiální a hodnotovou odlišnost, je civilizační. „Pokud někdo nevěří ve specifičnost a jedinečnost národních kultur a evropské civilizace, jež tvoří jejich základ, nemá zájem tuto jedinečnost zachovávat. Pokud věří, že Evropu definují pouze texty ústavních listin, deklarace lidských práv a že společnost lze technokraticky řídit, pak může podlehnout iluzi, že lidé odlišné kulturní tradice a jiných zvyků se snadno přizpůsobí, aniž změní charakter společností, do kterých přišli,“ dodává. 

Namísto obhajoby zájmů vlastního společenství a ztotožnění se s evropskou civilizací však podle Duhana evropské elity nabízejí politickou korektnost, morální velikášství a politiku založenou na čistotě úmyslu, nikoliv na zvažování jejích dopadů. A to za cenu toho, že ignorují bezpečnostní, ekonomická a sociální rizika spojená s migrací, názor většiny, integrační problémy s dřívějšími imigranty či jejich potomky a vlastní a evropské předpisy. „A to jen proto, aby nepoškodily svůj obraz hrdinů humanity a vyhnuly se obvinění z xenofobie,“ sděluje s tím, že abstraktní lidství je pro ně důležitější než konkrétní společenství evropských národů. 

„Migrační krize zřejmě nejvíce odhalila krizi evropské identity. Ideologie multikulturalismu a antidiskriminace pronikla do evropského uvažování natolik, že Evropa není schopná se definovat jinak než ve vágních termínech otevřenosti a tolerance. Evropané často nedokážou říct, že jejich způsob života je lepší a že je třeba jej zachovat, z čehož vyplývá diskriminace,“ uzavřel Duhan se slovy, že Evropa musí zůstat Evropou, nikoliv že se má rozmělnit k nepoznání. 

Původní text ZDE.