„Vláda Bašára Asada má alternativu, na všechno je alternativa... Mezi opozičními lídry by se postupně dal najít nějaký zástupce,“ konstatoval host. To, že teď není vidět, ještě neznamená, že neexistuje. „Mimochodem, ono lze nějakého lídra i vytvořit,“ dodal. Pro současnou syrskou opozici je Asad tak velkým zlem, že s ním jen těžko zasednou za jeden stůl k jednání.

Spojené státy a Rusko se dnes shodují jen na nutnosti útočit proti radikálům z Islámského státu ze vzduchu. Jednání o pozemní operaci není na stole. Spojené státy by se prý podle Koláře prý v Sýrii obešly bez pomoci Ruska, ale když Moskva chce přiložit ruku k dílu, není důvod to odmítat. Kremlu to prý pomůže vrátit se do role hráče, který má na světové scéně nezastupitelnou roli, a toto tomu může pomoci.

Vzpomeňte si, jak to bylo s Hitlerem

Asad si prý Washington znepřátelil tím, jak tvrdě zasáhl proti protestujícím z doby tzv. arabského jara. Na počátku čelil v zásadě nenásilným protestům, proti nimž ovšem vystoupil velmi tvrdě. Kolář si přitom nemyslí, že by podpora opozice ze strany Západu v podstatě napomohla zrodu Islámského státu. V oblasti působí celá řada faktorů a nelze vše přisuzovat Západu. „Teď je ale zřejmé, že bez západní intervence, a to vojenské, diplomatické a humanitární to nepůjde,“ shrnul svůj pohled.

„Bojím se použití slova protektorát, protože zvláště u nás má velmi negativní historické konotace, ale domnívám se, že bez určitého protektorátu nad nejkrizovějšími oblastmi to nepůjde.“ To vše se ale musí dít ve spolupráci s arabskými zeměmi, protože jinak se na Západ budou jeho odpůrci dívat jako na někoho, kdo rozpoutal další křižácké tažení. Když USA vojensky vstoupily do Iráku, podle Koláře udělaly chybu, že svou práci nedotáhly do konce.

Dlouhodobě prý nemůžeme Rusko považovat v této otázce za spojence, protože zájmy Moskvy jsou diametrálně odlišné od zájmů Západu. Kolář v této souvislosti použil srovnání s koncem druhé světové války. Hitler sice byl poražen, ale rozhodně nelze říci, že by v Evropě nastala zcela ideální situace.  

Zeman v roli exota

Pokud jde o roli prezidenta Zemana v řešení syrské krize, Kolář by ji nepřeceňoval. A to i proto, že dal náš prezident sám výrazně najevo, že vzhlíží k Východu a Západ si je toho vědom. Nesmíme také zapomínat na to, že v našem politickém systému hraje klíčovou roli premiér, a nikoli prezident. „Prezident Zeman hraje určitou roli exota,“ konstatoval host s tím, že jde naší hlavě státu o pozornost, kterou na sebe strhává různými výroky. To, že je nereflektují na Západě, si prý náš prezident vynahrazuje v Moskvě a v Pekingu.

Prezidentské volby v USA

Ve druhé polovině pořadu se host vyjadřoval i k otázce, kdo by mohl být příštím prezidentem USA. Osobně prý doufá v to, že se novým šéfem Bílého domu stane buď Jeb Bush, který se podobá svému uvážlivě jednajícímu otci a je jiný než jeho bratr George W. Bush. Pokud prezidentské volby vyhrají demokraté, pak by prý pro Česko bylo dobře, kdyby do prezidentského křesla usedla Hillary Clintonová, která nejednou zavítala do Česka a přátelí se s někdejší ministryní zahraničí USA Madeleine Albrightovou pocházející z Československa.

V závěru přidal i pár osobních vzpomínek na setkání s ruskými a americkými státníky. Když byl prezidentem ruské federace Dmitrij Medveděv, zažil s ním prý Kolář i osobní chvilky. Když seděl proti Vladimiru Putinovi, měl prý skoro pocit, že proti němu sedí téměř stroj, který ovšem přichází na jednání velmi dobře připraven. Se smíchem zavzpomínal i na setkání s Georgem W. Bushem. „Ten si své prezidentství užil po texasku. To, co mu chybělo na znalostech, mnohdy i zeměpisných, nahrazoval bezprostředností,“ prozradil v závěru.