Jaroslav Bašta tak na Britských listech vysvětluje základní principy diplomatických vztahů. Prvním je reciprocita – pokud má Česká republika v Bernu velvyslanectví, pak i Švýcarsko má stejný úřad v Praze.

„Pro pořádek je třeba dodat, že jmenování velvyslance musí předcházet jeho akceptace ze strany hostitelské země. Dokud ta nepřijde ve formě akreditace, nesmí se jméno případného kandidáta zmiňovat veřejně,“ upozorňuje bývalý ministr. „Obvyklou (přísně dodržovanou) diplomatickou zvyklostí pak bývá, že ambassador budoucí hostitelskou zemi před předáním svých pověřovacích listin oficiálně nenavštíví,“ dodává.

Ze zmíněného principu reciprocity vyplývá, že diplomaté z takových dvou zemí mají stejnou hodnost. „Jednostranné ponížení úrovně vztahů pak může být chápáno jako kritika druhé země nebo projev podřízenosti. Když to vztáhnu k již zmíněnému Švýcarsku, v Bernu si budou moci vybrat, zda je to naše kritická reakce na proces proti manažerům MUS nebo naopak naše sebekritika za přístup českého státu, který se choval a chová v této kauze nesvéprávně,“ poukazuje Bašta.

„V dějinách evropské diplomacie se ještě nestalo, aby na pozici CDA přijel diplomat, který již obdržel souhlas hostitelské země jako velvyslanec, ale z vnitropolitických důvodů se o několik týdnů zdržel jeho odjezd,“ vzpomíná exministr.

„To, že hlava českého státu v minulosti blokovala vyslání určitých nominovaných velvyslanců dlouhé měsíce, je známo. Některé rovnou odmítla jmenovat. Ti se pak bez souhlasu mohli stát 'jen' generálními konzuly nebo nastoupit na úřady, kde máme zastoupení na úrovni CDA. Jenže těch je holt málo. Tak někdo z vedení MZV dostal geniální nápad, jak obejít zatvrzelého prezidenta a zajistit svým kolegům kýžený post v zahraničí,“ uzavírá.

Podobný přístup k české diplomacii by měl být podle něj opodstatněn jen v případě „zprivatizování Ministerstva zahraničních věcí jeho vedením“. Pouze tehdy by se vycestování diplomatů, které je dočasně blokované prezidentem, mohlo považovat za prioritu české zahraniční politiky. „Jinak soudím, existoval-li by ekvivalent Darwinovy ceny za sebevražedné chování v politice, současné vedení MZV by mělo velkou šanci získat jedno z předních míst,“ dodává Bašta.