Místo úvodního slova ve zcela zaplněném Divadle Dialog zazněl od organizátorů krátký příběh: „Do Evropy přijde například indonéská muslimská rodina, vytvoří si tam modlitebnu a pak přijde člověk, který se tam rozhlédne a řekne - šlo by Alláha uctívat trochu lépe, já mám k dispozici finance, jsem z toho a toho islámského centra. Nalije tam tedy ty peníze a pak přijde znovu a řekne, mám tu svého kamaráda, který byl v Mekce nebo Medině a pomůže vám uctívat Alláha, jak se patří.“

Poté se už ujal slova Daniel Křížek, který reagoval na předřečníka: „Tento jev je faktem. Že přijde ‚investor‘ a začne jim sypat ta eura a nejdříve se tváří jako charita a pak za to něco vyžaduje. Loajalitu k výkladu. To je evidentně přítomno ve všech zemích EU, a to nejen v Belgii, kde je jich 900 000, ale i v zemích, kde jsou muslimské menšiny poměrně nevýznamné, třeba i u nás. Když se podíváte na knižní produkci Ústředí muslimských obcí, resp. Islámské nadace, najdete tam knihy, které jsou evidentně spojeny se salafistickým myšlenkovým směrem,“ uvedl. Nejkřiklavější příklad je podle Křížka z roku 2004, kdy nastoupila zásahová jednotka do pražské mešity. I když je zásah do současné doby poměrně sporný, jediný výsledek bylo obvinění významného představitele pražské muslimské komunity doktora Sáňky, který se postaral o vydání knihy, jež by měla být údajně v rozporu s českým trestním právem. „Je to od představitele wahhábismu a není to v podstatě nic jiného než úvod do islámské teologie, což je jedinost Boží. Je to v podstatě od zakladatele toho wahhábismu. Docela jsem se do toho začetl a neshledal jsem, že by to bylo dílo porušující zákon o šíření rasové a náboženské nesnášenlivosti, ale třeba mne soud, který stále probíhá, vyvede z omylu. Nicméně duch toho díla prozrazuje zcela zřetelně, že to je vůči lidem jiného vyznání ne právě vstřícná kniha,“ dodal

Saúdové na to mají (peníze)

Salafía nutně nemusí být podle Křížka bezpečnostním rizikem. „Protože je to takové nesmiřitelné a představuje fundamentalistický směr, tak z toho podhoubí může vyrůst radikalismus. Řešení není nějaká tvrdá represe. Je třeba působit v tom jejich prostředí, aby se lidé nenechali radikalizovat. Politici se přestali bát konstatovat, že salafismus je problém.“

První dotaz z publika, kde byli přítomni hlavně mladí lidé, zněl: „Proč by se chtěl rozšiřovat jen ten nejagresivnější směr, i když je to ze Saúdské Arábie, která má nejvíc peněz? A proč by nemohli vydat jinou knihu a složit peníze odjinud?“

„Konkurovat Saúdům, to je těžké. Saúdská Arábie má strašně moc aktivit a není pro ně problém sypat peníze všude po světě. A také bychom se měli ptát na tu mlčící většinu. A není to jen otázka těch peněz. Lidé, kteří nejsou salafisty, se mohou pohoršovat nad tím, co ti salafisté dělají, ale nic proti tomu nedělají,“ reagoval Křížek. „Nemůžeme to vyžadovat, ale automaticky, přirozeně to očekáváme. Muslimské menšiny, které jsou z větší části mírumilovné, by se měly o něco víc snažit, ale my to tak nevidíme. Po útocích v Paříži se ale na druhé straně muslimové velmi objevovali v médiích, ale my jsme to neviděli. Ostatně to je jejich pud sebezáchovy. Když to neudělají, a to vědí, tak máme tendenci házet všechny do jednoho pytle. Moc toho neumí naše česká muslimská komunita. Anebo je otázka, jestli jim naše média dávají odpovídající prostor,“ doplnil.

Šortky paní Asadové versus šátky ve školách

A přišla další otázka: „Kdy a proč vzniká tato frustrace muslimské společnosti? Většinová společnost je ignorovala?“ Jeden z organizátorů besedy uvedl, že když se v 60. a 70. letech díval na fotky ze Sýrie nebo z Egypta, „… tak tam měla paní Asadová pomalu minišortky a v Egyptě, v Káhiře chodila děvčata bez šátku a pomalu více odvážněji než tady.“ Křížek na to: „Řada francouzských muslimů by vám řekla, že je to právě proto. My tady máme laicismus, nás nezajímá, že jsi muslim. Pamatujete si na francouzský zákon o zakázání šátků ve školách. To jsou momenty, které přispívají k té frustraci. Muslimové mají své subjektivní důvody cítit se nějak odstrkovaní. Spousta muslimů si tento zákon z roku 2003 vyložila jako gesto, že ta většinová francouzská společnost je tam nechce, že tam nechce respektovat jejich právo a že jim to chce najednou upřít. A to se stačili naučit, že mají právo na svobodné vyjadřování a právo na svobodu praktikovat své náboženství.“

Pankáč nebo islamista

Poté se přítomní zajímali o problematiku frustrace mladých. „Naprostá většina lidí, kteří odcházejí do Sýrie, jsou mladí, od 18 do 24 let. Mladí lidé se potýkají s problémy tohoto druhu, ptají se po smyslu. Tady se z člověka stane pankáč, metalista, chce se nějak realizovat, být v nějakém prostředí. Menšiny ale mají problém s identitou své menšiny. Dívají se na televizi, vidí to na internetu a všude se vidí jakoby v pokřiveném zrcadle. A i když chápou, proč to je, tak nakonec je to fakt, proč se tam necítí tak dobře,“ odpověděl Křížek. A padl další dotaz: „Není analogie jako ve dvacátých letech, kdy se začínají radikalizovat skupiny lidí, o kterých bychom to ani neřekli. Neumíme se poučit?“ „Evidentně neumíme,“ odpověděl stručně za smíchu přítomných Křížek.

Odpovědnost médií a politiků

Další otázka byla složitější: „Jakou roli hrají mainstreamová média a někteří politici, kteří zobrazují jen jednu stranu toho islámu, a v podstatě tím šíří hysterii a radikalismus. Neměli by nést nějakou odpovědnost? Není možné šířit hysterii a podporovat zlo tímto způsobem…,“ znělo až výhrůžně ze sálu. Křížek na to reagoval slovy: „Souhlasím, ale víc než média, která jsou placeným otrokem té doby, bych vinil politiky, kteří mají být daleko kritičtější, objektivnější i statečnější a chovat se jako státníci, a ne lovci hlasů.“
„Co sledujete vy za média?“ zněl doplňující dotaz. „Relevantní informace jsou všude. Pokud jde o česká média, tak klasika – Česká televize, ale pokud se chci zabývat islámem a Blízkým východem, tak si nevystačím s českými médii ani náhodou, doporučoval bych server middle-east monitor a další, které přinášejí hlavně komentáře.
„Nemáme se tedy bát?“ zaznělo ze sálu. „Já bych se určitě nebál. Bát se není konstruktivní. Média musejí reflektovat realitu, to, že to dělají zjednodušeným způsobem a zkratkovitě, vychází z jejich přirozenosti. Obávám se jedné věci, že začneme hysterčit, a to chtějí ti teroristé. Může se to zdát infantilní, když tam postaví čůrajícího chlapečka a připíší tam „Chčijem na vaše bomby“. Když se budeme chovat iracionálně, staneme se jejich nástroji. Musíme se vyvarovat rychlých, emocionálních, zkratkovitých jednání,“ pokračoval v maratonu otázek a odpovědí Křížek.

Dělohy nebudou fungovat…

Lidé se také ptali: „Nebylo by lepší nechat ty, kteří tu jsou nespokojeni, žít v jejich původní vlasti? Hrozí nám islamizace?“

„Islamizace Evropy v horizontu 50 let skutečně nehrozí, protože v EU je kolem 20 milionů muslimů. Jsme strašeni demografickými křivkami, jak nás dobudou dělohou, ale ona se ukazuje jiná věc. Během jedné generace ti, kteří přijdou, tak jejich potomci se přizpůsobí ve druhé generaci majoritě. Ve druhé generaci žena pak nemá více než dvě děti,“ uklidňoval tazatele Křížek. „Bylo by zřejmě méně problémů, kdyby výrazný odlišný kulturní prvek nebyl. Míchání kultur je konfliktní, ale nedokážu si představit, jak by se to dalo vyřešit a je to nereálné. Můžeme být do budoucnosti destruktivnější a můžeme daleko více tlačit na integraci, na přijetí nároků, které na toho migranta klade majoritní prostředí.“ Křížek pak také zmínil: „Multikulturní přístup sázel na to obohacování, a já si nemyslím, že to je celé špatně. První velká migrantská muslimská vlna z 50. až 70. let – ti lidé nebyli bráni jako problém, z nich se stal muslimský problém až v 80. letech. To se měnilo postupně.“

„… a proč to byl problém?“

„Protože začali vyčnívat. Chodili do fabrik, už měli děti, které se tu narodily, uměli jazyk, znali instituce. Jeden názor říká, že to, že umějí vystupovat, jsou asertivní, že se umějí reprezentovat, to je přece důkaz té integrace, to je to, co po nich chceme. A pak je to, obávám se, většina, která se s tím ještě nesžila, s tím, že tato menšina začíná být vidět, slyšet a navíc nám tady ještě chce zabít Rushdího. To jsou ty velké aféry, které většině neumožňují dívat se na něco jako na něco neproblémového. Je těžko souznět s tím, že tu pochoduje sto tisíc lidí Londýnem, křičí – pryč s demokracií a říká – zabte Rushdího! Ta asertivita se neprojevuje bohužel v pozitivním slova smyslu, ale i v negativním. A většina není příliš ochotna se dívat na věci z různých perspektiv a kriticky,“  odpověděl vysokoškolský pedagog.

Únik informací, nebo úmysl?

Poslední otázka: „Co ti, kteří přežijí a vrátí se ze Sýrie, co s nimi? Vyhostit? Zavřít?“

„Myslím si, že se jich moc nevrátí potom, co unikly ty jejich seznamy.  Ten dezertér, který přišel na Západ s DVD – mohl to být úmysl, IS může říci – tam se vrátit nemůžete. Většina z nich bude hledat jinou cestu. Pokud se vrátí do Evropy, má jistotu, že bude zavřen, ale co pak s nimi, až budou propuštěni. Nebude to tak zásadní problém, i bez nich je tu potenciálních rizik až dost.“