Anglická zkratka pro umělou inteligenci je AI, přičemž A znamená artificial. A artificial lze přeložit jako umělý, ale také vyumělkovaný, neupřímný, předstíraný, vykonstruovaný, strojený, či falešný. To vše zřejmě platí pro schopnost strojů napodobovat lidské schopnosti, jako je myšlení, učení se, anebo kreativita.

Není to tak dávno, kdy umělá inteligence byla hudbou budoucnosti a vděčným námětem sci-fi románů a filmů. Dnes je umělá inteligence současně módním hitem, obrovskou technologickou příležitostí, zneklidňující hrozbou i investiční bublinou. Octli jsme se v budoucnosti a není to úplně příjemné. Narazil jsem na inzerát na „šablony, které vytvoří kvalitní textový obsah pro vaše sociální sítě, reklamy, blog, emaily, web, ebooky“. Stačí odpovědět na 1-3 otázky, kliknout na tlačítko a AI za mne vytvoří unikátní obsah za 60 vteřin. Inzerát mi radostně hlásí: „Už nemusíte trávit hodiny nad tvorbou obsahu, umělá inteligence to udělá za vás během minuty.“

Profesí, ve kterých se umělá inteligence obejde bez člověka, je dlouhá řada a především jsou to profese, ve kterých se používá hlava. Než ale člověk rezignovaně uzná, že si myšlením škodí, že by se měl omezit na práci manuální a myšlení outsourcovat na kompetentnější stroj, hledá na umělé inteligenci mouchy. Ekonomové si uvědomují, že shromažďování informací může narušit hospodářskou soutěž, protože převaha informací umožňuje eliminovat konkurenta. Vojáci tuší, že nedostatečná regulace při používání AI může zapříčinit ztrátu kontroly nad nebezpečnými zbraněmi. Politici se děsí politických kampaní, šitých na míru jednotlivého voliče a vnímavější spotřebitel se právem obává, že je pro umělou inteligenci, která ho má přečteného od hlavy k patě, bezmocnou kořistí.

Jenomže akcie firem, které nabízejí služby umělé inteligence, anebo mají AI v názvu, na burze raketově rostou. Slyšíme skeptiky, kteří se ptají, zda se jedná o technologický trend, anebo o bublinu. Na varovné hlasy, že se kolem AI nafukuje bublina, ale investoři neslyší. Pohled na burzu svědčí o nedůvěře v člověka, který podle investorů bude v budoucnu hrát druhé housle. Bude-li tedy vůbec hrát. Podle burzy to má člověk sečtené.

Pokud jde o programátory, vývojáře, tvůrce umělé inteligence, najdeme mezi nimi nadšence, kteří bagatelizují rizika, i panikáře, kteří rizika zveličují. Zdá se ale, že tady existuje vztah mezi umělou inteligencí a lidskou blbostí. Kdo se bojí lidské omezenosti, vidí v umělé inteligenci spojence. Kdo věří v člověka, umělé inteligence se děsí.

Víra člověka v pokrok, urychlovaný moderními informačními technologiemi, koliduje s atmosférou, ve které se umělé inteligence bojíme víc, nežli lidské blbosti. Jde o instinktivní i intuitivní nedůvěru v cosi umělé, vyumělkované, neupřímné, předstírané, vykonstruované, strojené, či falešné. K lidskosti patří omylnost, nedokonalost. A ano, i ta hloupost, která je znakem přirozenosti. Může to být právě ta blbost, která člověka nakonec zachrání před diktátem umělé inteligence, před otročením strojům!

Tento text nenapsala umělá inteligence.