Pouhá dvě procenta v průzkumu pro lidovce mohou podle Čunka být začátkem jejich konce. „Věříme samozřejmě, že ne, ale může to tak být. Je to asi stejný pocit, jako když někdo dostane poloviční nebo třetinovou výplatu. Je to pocit neúspěchu,“ popsal, jak vnímá současnou voličskou podporu své strany.
Samotnou příčinu takového propadu vnímá ve dvou věcech, první je ta, že se lidovci odklonili od hodnotového směru, který se má držet a který je nezpochybnitelný, a sice že rodina je základ státu. „A všechny ostatní vztahy nemohou rodinu nikdy nahradit a tyto věci nemůžeme zpochybňovat,“ uvádí Čunek v rozhovoru pro XTV.
Druhá příčina toho, jak zle si lidovci nyní u voličů stojí, je jejich účast ve vládě. „Druhou věcí je, že jsme vstoupili do vlády, kde mantrou ODS bylo zrušení superhrubé mzdy, což bych i já podpořil zvednutím ruky v roce 2013 či 2014. Ale je zásadní chyba zvedat pro to ruku nyní, kdy jsme v tak obrovském dluhu, což jsou tři biliony… To slovo a jeho význam téměř nikdo tak úplně nechápe... Když ztratím tři sta korun, jsem z toho nešťastný, ale když máme dluh tři biliony, tak je to každému jedno, ale ono to na nás dopadne, protože my jsme stát bez jaderných zbraní, my nemáme okolí čím vyhrožovat a ty dluhy budeme prostě muset zaplatit,“ dodává senátor.
„Takže do dopadne na nás i na naše děti a bohužel asi i vnuky. Budeme muset splácet, k tomu si ale rušíme superhrubou mzdu a nyní to upoceně nahrazujeme nesmyslnými daněmi, které zavádíme, ale bude to tak z půlky akorát. A neměli jsme také začínat šetřením na důchodech, měli jsme vrátit superhrubou mzdu, připravit důchodovou reformu a tu najedenkrát protáhnout Parlamentem, a ne dělat tisíc parametrických změn. To vše dopadá na lidovce, měli si rozmyslet, jestli tyto podle mě naprosto fatální chyby s tou superhrubou mzdou mají podstupovat,“ pokračoval Čunek.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Natálie Brožovská