Předvolební kampaň před letošními eurovolbami probíhá v Česku i Německu ve znamení aféry kolem vysílačky Voice of Europe. O té málokdo věděl, než česká vláda dala její provozovatele na sankční seznam a dvě novinářky, jedna česká a jedna německá, začaly chrlit informace o tom, koho všeho měla dvojice proruských Ukrajinců korumpovat.
V Česku je hlavním mediálním kanálem redaktorka Deníku N Zdislava Pokorná, zatímco v Německu informace zveřejňuje na svém webu týdeník Spiegel.
Jejich příběh ale vyvolává čím dál více otázek.
Šestadvacetiletá studentka a redaktorka Zdislava Pokorná poprvé zaujala jako účastnice soutěže organizace Člověk v tísni, nazvané Hledá se LEADr. Ve stejné soutěži se mimochodem poprvé prezentoval Mikuláš Minář. Pokorná tam soutěžila se svým projektem Špendlík. který měl propichovat názorové bubliny.
Jedním z porotců soutěže Člověka v tísni byl i novinář Jindřich Šídlo, který se následně stane redakčním kolegou Pokorné v Seznam Zprávách. A také účastníkem její první slavné „kauzy“ kolem Xavera Veselého. Tehdy Pokorná zjišťovala, zda je pravda, že za vystoupení v jeho pořadu musí host zaplatit 15 tisíc korun.
Její pátrání Xaver následně zveřejnil na sociálních sítích a doplnil několik informací o její kariéře, včetně videa s projektem Špendlík.
Za to se později omluvil, ovšem přesto čelil konfrontaci od pořadu Šťastné pondělí již zmíněného Jindřicha Šídla.
Později jako novinářka působila v Českém rozhlase a nyní v Deníku N.
Ve svých textech se až do letošního března zahraniční politice ani tajným službám nevěnovala, pak ale od 27.3. publikovala během měsíce celkem dvacet textů, zabývajících se kauzou webu Voice of Europe, kterou měla rozkrýt česká BIS.
Její texty přitom často pracovaly s anonymizovanými „informacemi z BIS“ či „informacemi ze zpravodajské komunity“.
Na podivné mediální pokrytí celé kauzy „ruské vlivové sítě“ upozornil i text Angeliky Bazalové pro Deník TO. Autorka, členka Rady České tiskové kanceláře a dlouholetá novinářka, se pozastavila nad časovým sledem celé kauzy.
První zprávu o celé kauze ve formě rozšíření českého sankčního seznamu oznámil premiér Petr Fiala 27.3. po 14. hodině, informace zazněla přibližně ve 14.08.. ČTK vydala první zprávu ve 14.10 a šlo o stručnou citaci, která pak byla rozšiřována až v dalších minutách.
Který z předních lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
Samozřejmě nebylo reálné, aby tyto informace získala a posléze zpracovala do obsáhlého textu v řádu jednotek vteřin od premiérových slov na tiskovce.
„Zvolený postup totiž budí dojem, že redakce byla s úřadem vlády dohodnutá. My vám pustíme citlivé informace tajných služeb, ale premiérovi nesmíte vzít jeho prvenství. Musí to být on, kdo veřejnosti “úspěch” tajných služeb oznámí. A novináři z Deníku N asi souhlasili,“ píše novinářka.
A následně poznamenává, že text debutantky Pokorné nenese prvky investigativní novinářské práce, která by tvrzení ověřovala. Spíše jde o „čtenářsky komfortně pojatou zprávu tajných služeb“. Včetně značně kuriozní formulace „informace české kontrarozvědky BIS a Deníku N“.
Bezpečnostní expert Andor Šándor nepovažuje tento zvyk, kdy média přebírají informace od tajných služeb, za šťastný. Byť se napříč celým světem o takových případech ví. Třeba americká CIA podle něj mívá podobný spolehlivý kanál v deníku Washington Post.
„Bezpečnostní informační služba má informovat vládu, ne ovlivňovat politiku,“ říká pro ParlamentníListy.cz.
Novináři podle něj píší věci, které si nemají jak ověřit a často jim ani nerozumějí. V tom samozřejmě hraje roli i jejich zkušenost. Nebo naopak nezkušenost.
Balíčky...
V Německu kauzu zpravodajsky pokrývá redaktorka Spiegelu Ann Katrin Müllerová.
Müllerová vystudovala politologii a evropská studia v Bonnu a Londýně a absolvovala stáž v politické diskusi ARD Hart aber fair. V časopise der Spiegel pracuje od roku 2013 a tématicky se zaměřuje na „AfD, sexuální násilí, misogynii a dezinformace“. V roce 2018 dostala novinářskou cenu za článek o dvojici adoptivních otců, ale v roce 2021 se Spiegel dostal k soudu kvůli jejímu článku o údajném sexuálním predátorství komika Luka Mockridge. Doposud dva soudy rozhodly v komikův prospěch.
Redaktorka paralelně pracuje na případech Bystroně i jedničky europarlamentní kandidátky AfD Maximiliana Kraha, který měl podle novinářů zaměstnávat jako asistenta osobu, která byla čínským špionem. Jejím spoluautorem je v některých případech redaktor Maik Baumgärtner, který se specializuje na bezpečnost, pravicový extremismus a drogy. Do televize ale šla investigaci hájit redaktorka Müllerová.
„Jsme schopni rozpoznat, že jsme hlavním cílem ruské špionáže a dezinformací v Evropě?,“ ptala se ve studiu.
Sind wir in der Lage zu erkennen, dass wir Hauptziel von russischer Spionage und Desinformation in Europa sind, fragt Ann-Katrin Müller (@akm0803) von @derspiegel.
— phoenix (@phoenix_de) April 30, 2024
Verdachtsfall #AfD - Wie groß ist die Gefahr durch Spionage?
??https://t.co/VFXyeQ5d5E ?? 22:15 Uhr auf phoenix pic.twitter.com/9y6kZDmwF1
Německá média v prvních fázích kauzy přebírala informace z Česka. Obvykle ve verzi zveřejněné Deníkem N. K tomu je třeba dodat, že informace zveřejněné těmito novináři se zdrojem „ze zpravodajské komunity“ obvykle byly mnohem rozsáhlejší, než to, co zveřejňovali politici, nebo tajné služby. A politici opakovaně odkazovali na prohlášení vlády o třech osobách na sankčním seznamu, s tím, že nic víc potvrdit nechtějí.
Vrcholem bylo vyjádření mluvčího BIS, že „BIS ani vláda nikdy neuvedly v souvislosti s Voice of Europe jiná jména než ta zařazená na tuzemský sankční seznam“. Což nebyl případ poslance Bystroně.
Pokud jde o originální informace Spiegelu, nejprve novináři spekulovali, že BIS má mít k dispozici dokonce videonahrávky Bystroně s lidmi kolem Voice of Europe. To se doposud nepotvrdilo.
Největší „senzací“ z autorské dílny Spiegelu bylo ale v minulém týdnu tvrzení, podle kterého se měl Bystroň sám přiznat, že od lidí z Voice of Europe, jmenovitě od Arťoma Marčevského, přebíral jakési nespecifikované „balíčky“. Měl odmítnout, že by v těch balíčcích byly peníze.
Přiznání, dle sovětského prokurátora Vyšinského „koruna důkazů“, mělo být učiněno na uzavřeném jednání vedení strany AfD, ze kterého uniklo k novinářům.
Bystroň sám podle redaktorů Spiegelu převzetí balíčků „přímo nepopřel“.
Česká média následně zprávu prezentovala ve výrazně zkrácené verzi, že „Bystroň přiznal, že přebíral balíčky“.
Po zveřejnění článku ale Bystroň okamžitě reagoval vyjádřením, že žádné balíčky nepřijímal a nikdy v rámci AfD uváděné přiznání neučinil.
A proti tvrzení časopisu se následně ohradila i sama AfD, formou tiskového prohlášení: „Tvrzení v článcích Spiegelu, podle kterého pan Bystroň 22. dubna 2024 prohlásil před federálním výkonným výborem Alternativy pro Německo, že obdržel balíčky, je nepravdivé. Na uvedené schůzce netvrdil, že by nějaké balíčky obdržel nebo převzal. To potvrdil velký počet účastníků dnešního zasedání federálního výkonného výboru,“ sdělila AfD.
Podle generála Šándora obecně není dobré, pokud tajné služby používají média k „únikům“ ze svých dokumentů. „Tajné služby jsou zřizovány k poskytování informací svým vládám. Pokud tajná služba vynáší informace přes tisk, tak se sama stává součástí politiky, což určitě není žádoucí. Tajné služby mají sloužit své zemi, a ne některým politickým silám,“ říká pro ParlamentníListy.cz bezpečnostní expert a bývalý šéf vojenského zpravodajství.
Sami novináři jsou podle něj v těchto případech ve zvláštní roli. „Zveřejňují informace, které si ze samotné podstaty nikdy nemohou ověřit. Takže takový novinář v podstatě dělá blbce. Samozřejmě víme, že se to děje, ale asi by se takoví novináři měli občas zamyslet, jakou roli to vlastně sehrávají“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
slušná občanka
