Žaloba na ochranu osobnosti byla uzavřena smírem, podle kterého byl Andrej Babiš v seznamech veden neoprávněně a s StB vědomě nespolupracoval. Následně mělo být jeho jméno ze seznamů vymazáno.

Babiš se zavázal, že vůči Slovensku nebude uplatňovat žádné finanční nároky a stáhne své stížnosti, které podal u Evropského soudu pro lidská práva.

„Jsem rád, že je to definitivní, dvanáct let mě to zásadně poškozovalo, zneužívali to mí političtí soupeři a uráželi mě. Omluvu neočekávám, na to nebudou mít odvahu,“ komentoval závěr sporu sám Andrej Babiš. Nikdy prý nepochyboval, že je v právu.

„Podle zprávy Městský soud Bratislava IV. schválil usnesením ze dne 11. října 2024 smír mezi Slovenskou republikou, zastoupenou ministerstvem vnitra, a Andrejem Babišem. Na základě tohoto soudního smíru ministerstvo vnitra uznalo, že Babiš byl neoprávněně evidován jako agent StB s krycím jménem Bureš v registračních protokolech s číslem 25085 a že vědomě s StB nespolupracoval,“ objasňuje pro ParlamentníListy.cz právník a vysokoškolský pedagog Petr Kolman.

Příběh žaloby Andreje Babiše na slovenský stát se táhl mnoho let, prakticky od doby, kdy bývalý premiér coby veřejně známý podnikatel vstoupil do politiky. První žalobu podal v roce 2012 proti Ústavu paměti národa. Mnoho let kauza putovala mezi nejrůznějšími soudy na Slovensku, ale spíše než meritorní spor, zda Babiš byl či, nebyl oprávněně evidován jako spolupracovník StB, se řešilo, jaká instituce slovenského státu vlastně má být žalována.

Právník Pavel Hasenkopf vnímá zásadní posun v kauze „agent Babiš“ v nálezu slovenského Ústavního soudu, který v lednu tohoto roku shledal, že žalovaným na straně slovenského státu nemá být Ústav paměti národa, ale ministerstvo vnitra. Babiš následně zažaloval ministerstvo a tento spor nyní skončil smírem, ve kterém slovenské vnitro uznává, že Babiš byl v seznamech evidován neoprávněně.