Barnevernet, norsky Blaho dítěte, byl původně založen za účelem poradenství rodinám. Postupem let se ale stal známým zejména kvůli svým rozhodnutím o odebírání dětí, stále víc je ale norská instituce kritiky osočována, že její náplní je „kradení dětí“.  

Film s názvem Mrs. Chatterjee vs Norway byl do kin uveden v minulém týdnu. Premiéry filmu si proto všímají také norská média, která spekulují o dopadech jeho uvedení na mezinárodní pověst země.

Příběh odhaluje tvrdé praktiky sociální služby Barnevernet, která indické rodině žijící v norském Stavangeru odebrala v roce 2011 jejich dvě děti, kterým tehdy nebyly ještě ani tři roky. Případ vyvolal v Indii bouřlivé reakce a do kauzy se zapojila i indická diplomacie, která vyvíjela tlak na norské úřady, aby děti rodině vrátily.

„Příběh indické maminky v hrubých rysech známe. Už trailer k filmu obsahuje silné momenty. Pro nás nejsou překvapivé, protože je známe ze spisů dalších rodin. Narušování soukromí a intimity rodin ze strany pracovníků Barnevernetu, následné zneužití pozorování jakékoliv normální situace v domácnosti, rychlé, nečekané a násilné odebrání dítěte, bezohlednost ke kojeným dětem, následné psychické týrání dětí i rodičů a jejich cílené rozeštvávání,“ říká k prvním dojmům z ukázek filmu právnička Dora Boková a připomíná, že indická rodina získala děti zpátky jen díky enormnímu zapojení indické diplomacie.

S postupy norského Barnevernetu se česká veřejnost seznámila již dříve v kauze rodiny Michalákových. Matce Evě Michalákové byli v roce 2011 odebráni synové Denis a David. Podle některých rodičů a expertů Barnevernet zachází ve své snaze ochránit děti příliš daleko a často odebírá rodičům jejich biologické potomky a dává je do pěstounské péče bez dostatečného odůvodnění. Stále větší počet případů řeší také Evropský soud pro lidská práva.

Na něj se obrátila i Eva Michaláková, se svou stížností ale neuspěla. Nyní stále trpělivě vyčkává, až budou její synové plnoletí. Barnevernet Češce syny odebral pro podezření ze zneužívání, zanedbávání a týrání, později norské úřady zbavily Michalákovou rodičovských práv k oběma synům, zatímco otci práva ponechaly.

Podle verdiktu Evropského soudu pro lidská práva z loňského ledna Norsko v jejím případě neporušilo právo matky a dětí na respektování rodinného života.

„Informace o dalších rodinách můžeme sdělovat jen v obecné rovině. Rodiny, s nimiž jsme v kontaktu sice všechny vyhrály nad Norskem před Evropským soudem pro lidská práva, Norsko jim přesto nadále brání v kontaktu a návratu dětí a nadto dostávají přímé vyhružky, aby své příběhy nemedializovaly,“ připomíná v tiskové zprávě osudy českých, slovenských, polských a dalších rodin senátorka a členka Petičního výboru na pomoc rodinám postiženým Barnevernetem Jitka Chalánková.

Podle Chalánkové je třeba norskou realitu nadále vnímat, protože neustávají snahy převzít některé prvky severských systémů ochrany dětí také v Česku.

Před těmito tendencemi varuje také právník Pavel Hasenkopf: „Jestliže prakticky zprivatizujete systém péče o děti, znamená to, že v tom systému bude hodně peněz. Bude-li v systému péče o děti hodně peněz, vyvolá to poptávku různých subjektů po dětech, protože ty se stanou zdrojem dotací – a úředníci najednou začnou dávat přednost odebírání dětí před různými podpůrnými opatřeními, protože pro ně to bude znamenat cestu nejmenšího odporu a pro různé organizace to bude finančně výhodné. Tak Barnevernet funguje,“ uvádí.

Do českého podvědomí se Bernevernet také dostal před více než pěti lety skrze dokument Děti státu, který odvysílala Česká televize. Ten rovněž pojednával o norské sociálce a jejím často šokujícím přístupu k dětem a jejich rodinám. Přinesl i mnoho zajímavých výpovědí.