Do evropských voleb zbývají necelé dva týdny a francouzský prezident Emmanuel Macron odcestoval na tři dny do Německa v rámci demonstrace francouzsko-německé jednoty. Macron prý chce během návštěvy spolu se svým německým protějškem Olafem Scholzem „nastolit agendu EU“ a „stanovit strategické priority“ pro budoucnost Evropy. Jenže Evropa už podle zdrojů bruselského listu Politico o jejich vedení nestojí.

Macron a Scholz nemají dlouhodobě zrovna nejvřelejší vztahy a jejich země se velmi liší v zásadních otázkách, jako je energetika nebo obchodní vztahy s Čínou. Scholz odmítl možnost setkat se s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem společně s Macronem na začátku tohoto měsíce a Berlín se důrazně postavil proti francouzské snaze prošetřit dotace na čínské elektromobily, protože se obává odvetných opatření. Stejně tak se jejich názory liší v otázce rozšíření EU.

Hlavním problémem jejich uvadající moci by ale mohla být jasná porážka ve volbách do Evropského parlamentu. Evropa nebude chtít poslouchat státníky, kterým slábne vliv i na domácí scéně. V Macronově případě průzkumy naznačují, že by volby mohly skončit porážkou, neboť strana Národní sjednocení Marine Le Penové by mohla porazit jeho centristickou skupinu Renesance o 16 procentních bodů. Také Scholzovým socialistům hrozí, že je tvrdá pravice porazí a skončí až na potupném třetím místě.

Směs aktuální ekonomické slabosti obou zemí, nevýrazných osobních vztahů a politické slabosti by podle expertů mohla vážně podkopat jejich autoritu při jednáních o nejvyšších postech po volbách do Evropského parlamentu. „Macron dostane v těchto volbách pořádně zabrat. Ostatní lídři to vědí a cítí slabost. Myslí si snad, že po tomhle může zbytku Evropy diktovat podmínky?“ řekl jeden z vysoce postavených konzervativních politických pracovníků v Bruselu.

Za normálních okolností by Scholz a Macron využili setkání v Berlíně k tomu, aby sladili své volby na významné posty, jako je předseda Evropské komise a Evropské rady. Vzhledem k tomu, že v čele Evropské centrální banky stojí Francouzka Christine Lagardeová, nejmocnější post v EU, předsednictví komise, by tak mohl opět připadnout německému kandidátovi. Francie by usilovala o druhý významný post, jako třeba o funkci výkonného místopředsedy, která by zahrnovala politiku hospodářské soutěže a průmyslu.

Z dřívějších Macronových vyjádření se ale nezdá, že by aktivně podporoval zjevnou kandidátku na tento post, Ursulu von der Leyenovou, navzdory jejím opakovaným pokusům získat jeho podporu. Místo toho jeden z jeho hlavních spojenců minulý týden naznačil, že by Macron mohl na nejvyšší post v EU podpořit Itala Maria Draghiho, bývalého šéfa Evropské centrální banky, který je politicky přístupnější než von der Leyenová.

A podobné hlasy se ozývají dokonce i z Německa. Vysoce postavený německý sociální demokrat Markus Töns v komentáři pro POLITICO nadhodil možnost, že by Draghiho podpořil namísto von der Leyenové, což by mohlo vyvolat další chaos v německé koalici.

Zatímco Paříž a Berlín se potýkají se ztrátou vlivu, ostatní vedoucí představitelé EU mají příležitost svůj vliv posílit. Na pozadí války na Ukrajině a oslabení francouzsko-německé osy se jako významní hráči na scéně EU objevují lidé jako polský premiér Donald Tusk a zejména italská premiérka Giorgia Meloniová.

„Itálie již nenásleduje Francii a Německo, ale vede. Pokud mi Italové pomohou, můžeme Evropu změnit,“ prohlásila sebevědomě Meloniová. Ta je nyní ve velmi výhodné pozici, protože von der Leyenová naléhavě potřebuje její podporu v radě i v parlamentu, pokud chce dalších pět let řídit komisi. O Meloniovou se ale uchází také vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová, která ji přizvala do rozšířené pravicové frakce v Evropském parlamentu.