Včera vydal Seznam Zprávy článek s názvem „Rozběhla se politická kampaň plná manipulací a lží“. Pohoršuje se nad tím, že si občané seniorského věku navzájem sdělují mailem své názory na politické otázky, zejména v předvolebním období. Jde o tzv. řetězové maily. Podle článku kdosi neznámý produkuje (dez)informace o různých protagonistech voleb, zmiňováni jsou přednostně Piráti. Nepřímo na „viníky“ ukazuje Bohumil Kartous z tzv. elfů. Podle něj je to údajně dílo „populistů“. Kterých, to raději neříká, protože v naší zemi, sice kulhavě, ale přece jen zatím platí nějaké zákony a adresná nařčení by i Kartous musel prokázat, což samozřejmě nedokáže, protože bojuje svou propagandistickou bitvu, nehledá pravdu, jen sází na účelová tvrzení, která mají zviklat část veřejnosti.

Tato aktivita, aplaudovaná Seznam Zprávami a mnoha dalšími médii, obsahuje v sobě několik opravdu nepěkných špinavostí. Předně ukazuje prstem na jednu skupinu plnoprávných občanů, a to jsou senioři. To oni si přeposílají e-maily varující před budoucností pod velením Pirátů či kohokoli jiného, kdo kandiduje v parlamentních volbách. Jsou to, podle všeho, senioři, kdo svým „nesvéprávným“ jednáním kazí tu naši demokracii, liberální, střediskovou. Tomu se v normálním světě říká diskriminace podle věku (ageismus) a je to v rozporu s nezadatelnými lidskými právy a svobodami, jak je definuje i naše ústavní listina. Kdyby to všechno nebylo tak tristní, připomnělo by to starý protektorátní vtip: Potká Novák Pospíšila a Novák říká: „To jsou dneska poměry, viďte. A za to můžou Židi.“ A Pospíšil dodá: „A cyklisti“. A Novák pokračuje: „A ta dnešní drahota, to je hrůza, za to můžou Židi.“ „A cyklisti,“ říká Pospíšil. Tak se to opakuje několikrát. Nakonec se Novák zeptá: „A proč cyklisti?“ A Pospíšil odpoví otázkou „A proč Židi?“ A tak je to i dnes. Kdo nám kazí světlé zítřky? Přece senioři. S odůvodněním se nikdo nezdržuje. Aspoň bude na koho svést případný neúspěch ve volbách. Na seniory. Mělo by se jim odebrat volební právo, a bylo by. Konečně by zavládla pravda a láska nad lží a nenávistí.

Nemylme se, tohle není obyčejný generační problém. Spory „otců“ a „dětí“ jsou staré jako lidstvo samo. „Děti“ se chtějí co nejdřív dostat ke korytům, k vlivu, k rozhodování o ostatních. A protože většinou nemají žádné kloudné životní zkušenosti, nic je v jejich fanatickém odhodlání nezdržuje. Tady jde ale o víc. Bojuje se tu sprostý, podpásový předvolební boj, jehož součástí je zneužití mladých a nasměrování jejich energie proti starým. Staří jsou přebyteční, hloupí, neschopni porozumět výzvám nových časů. To my, mladí (třebas Piráti, když už je o nich v článku jednáno), máme ty správné recepty na problémy všehomíra. Jak zpívala v jiném čase i kontextu Marta Kubišová: „Tak dej se k nám a projdem svět...“ A ještě v jiném čase Marie Rottrová: „Nestůj, běž dál, zítřek předčí dny předvčerejší, prohrál, kdo stál, proto nestůj, běž dál.“ Jak silně to připomíná bolševické „kdo chvíli stál, již stojí opodál“.

A naši senioři si dovolují se zamyslet, zastavit se v běhu věcí a rozebrat si výhody a rizika různých receptů na ten „zítřek“. Mají k tomu své, většinou špatné zkušenosti z akcí typu Mládí zítřek světa, Mladí vedou Brno atd. Ostatně i podle písně s textem Vítězslava Nezvala, „Mladý je každý komunista“. Kult mládí byl vlastní antické Spartě, stejně jako Hitlerovu nacismu a Gottwaldovu socialismu. Vždy to byl podvod. Na mladé, aby zvýšil jejich sebevědomí, i na staré, kteří se ocitli na okraji společnosti, v offsidu.

Druhý podraz tkví v onom citovaném „monitoringu“, prováděném prohlížečem Seznam. On prý provádí průzkum, aby věděl, kolik tzv. řetězových mailů skrze něj prošlo. Nenahlíží prý do obsahu (odporovalo by to § 182 trestního zákona, dodejme), ale předkládá numerická zjištění. Kolik tisíc řetězových mailů proteklo jeho útrobami a kolik bylo adresátů. To je přece také zcela nepřijatelné špiclování. Zažil jsem před časem tuhle příhodu: Pořádal jsem výstavu jakéhosi českého výtvarníka a rozeslal jsem přes Seznam e-mail asi 200 pozvánek lidem, o nichž jsem věděl, že na vernisáži chtějí být. Seznam mě bez dalšího varování vypnul a na telefonický dotaz proč, jsem dostal jednoduchou odpověď – Rozesílám prý nevyžádanou reklamu. Jak to mohli vědět, když platí § 182? Prostě si přečetli, co a komu píšu. Nejinak je to i s těmi seniorskými e-maily. Někdo tu svinsky fízluje, a ještě to zakrývá libozvučným alibi. Fuj!

Přitom je to celé mnohem jednodušší. Určitá skupina lidí, a zdaleka nejde jen o seniory, má nějaký politický názor, který hodlá přetavit do svého voličského rozhodnutí. Pokud se nepletu, je to hlavní a možná jedinou skutečnou výsadou demokracie: Mít svobodu rozhodnout se podle svého názoru. A ten názor vzniká, a vždy vznikal různě. Působením médií, vlastní zkušeností, výměnou argumentů s lidmi v blízkém či vzdálenějším okolí. V podstatě šlo vždy o šeptandu, jen v našem případě technologicky poněkud propracovanější. Ale vždy šeptandu. Tedy o sdělování názorů ve svém sociálním půdorysu. Často provázené přebíráním vzorů od spontánních, nikoli falešnou politikou a prolhanými médii vnucených, autorit. Nejde tedy o nic jiného než zakázat lidem mít vlastní názor a podělit se o něj s ostatními. Což je ovšem, chtějte – nechtějte, konec demokracie.

To, co nám zde předvádějí samozvaní mentoři „pravdy a lásky“ typu Kartouse a Seznam Zpráv, je snaha o orwellovské vymývání mozků. Oni se však mýlí. Svět už není tak jednoduchý jako za Orwella. Násilím nikoho k ničemu efektivně nedonutíte. Museli byste se vrátit ke „starému dobrému“ systému voleb za socialismu, kdy účast byla povinná a naoktrojovaná kandidátka jednotná a jediná, výběr nebyl. A když jste se k urně nedostavili, následoval trest. Měli bychom si dobře uvědomovat, co riskujeme, když budeme naslouchat těmto novodobým Koniášům.