Státy Severoatlantické aliance hodlají pozastavit smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, ta je považována za klíčový prvek evropského bezpečnostního uspořádání dojednaného na konci studené války. Rusko už od ní odstoupilo v noci na 7. listopadu. NATO jednání odsoudilo. Vaše hodnocení?

Tato smlouva byla mrtvá už dříve a bylo jen otázkou času, kdy jedna nebo druhá strana učiní první krok. Je to v podstatě logika věci. Myslím si, že bude nezbytně nutné asi vyřešit celkově anabázi nebo situaci kolem Ukrajiny, což je ještě pořád hodně daleká budoucnost. Ale jednou se k tomu bude muset přistoupit, to si myslím, že je logické. V rámci toho by se potom měly znovu nastartovat nové procesy, protože by to mělo být postaveno na nové situaci, nových normách, neboť počátek smlouvy byl v době, kdy ještě existoval bipolární svět.

Čili nová bezpečnostní architektura. Ještě se vracím k zastavení smlouvy, jestli bude něco znamenat… 

Já si myslím, že proces ukazuje de facto na to, že Rusko smlouvu nerespektovalo už dříve. Omezení, která byla činěna, a vůbec postupy, které tato smlouva určovala, nebyly už dříve dodržovány. Například: Jako flagrantní porušení celého procesu ruské cvičení Západ 2017, kdy Rusové de facto neříkali pravdu a realita soustřeďování vojsk na rozsáhlém cvičení byla úplně jiná. Myslím si, že i v těch současných válečných podmínkách nelze očekávat, že se dospěje k nějakým racionálním závěrům. Jak jsem řekl, asi stěžejním okamžikem bude vyřešení ruské agrese na Ukrajině, neříkám, jak by to mělo být finálně učiněno.

Vnímáte to také tak, že čelíme nejhorší krizi od konce druhé světové války? Tak bývá často konflikt označován.

V tak rozsáhlém konfliktu na území Evropy zcela určitě. I když nejsme přímo do konfliktu vtaženi mimo to, že podporujeme Ukrajinu a dáváme jim k dispozici to, co potřebuje k tomu, aby se mohla agresi bránit, ale že bychom byli s našimi vojsky do tohoto konfliktu vtaženi, ne. Nicméně situace na Ukrajině daleko převyšuje brutalitu a rozsah toho, co se odehrávalo v počátku devadesátých let na Balkáně. Asi po II. sv. válce je to nejrozsáhlejší a nejkrvavější konflikt na území Evropy.       

Jak hodnotíte vyzbrojování Ukrajiny? Největší dodávky jistě poskytuje Německo a Spojené státy americké, přesto by mě zajímalo, do jaké míry vyvažuje Západ vlastně ochotu poskytovat pomoc a realitu skutečné pomoci?

Víme, že dochází poměrně často ke zpožďování dodávek. Trvá to poměrně dlouho. Slib není vždycky naplněn tak, jak bylo očekáváno, dokonce v některých směrech ani kvalita zbraní nebyla v tak dobrém stavu, aby mohly být zbraně použity přímo na bojišti. Sami Ukrajinci několikrát uvedli, že musejí zbraně nejprve opravit a převzít. Je otázkou, do jaké míry byla Ukrajina vyzbrojována, byť v první fázi bylo tlačeno na to, aby Ukrajina dostala co nejdříve a co nejrychleji zbraně, ale to množství typů jednotlivých zbraní dělá následně Ukrajincům také problémy. Jak máme za sebou de facto rok a půl války na Ukrajině, tak bychom se měli obracet k tomu, jak dál vystupovat. Doba rychlého a potřebného zasílání zbraní na Ukrajinu ta už je za námi. Součástí toho všeho by mělo být, že politická rozhodnutí se činí relativně rychle a vedou k efektivnímu řešení. Příklad. Probíhaly diskuse o poskytnutí zbraní typu MIG-29, těžké tankové techniky, teď to byly dlouhé debaty o tom, zda dát k dispozici Ukrajincům F-16 a podobně. Politická jednání jsou strašně dlouhá.

Měla by se zkrátit jednání a spíš se soustředit na výcvik…

Výcvik – to je další parametr. Zaslání zbraní k tomu, aby měli čím bojovat Ukrajinci, to je jedna věc, druhá věc je příprava velitelského sboru, štábů, ale i nižšího velitelského sboru, myslím teď poddůstojníků, kteří by měli být schopni vést bojovou činnost v duchu moderního pohledu na válčení. Totiž, když dostanou Ukrajinci moderní západní zbraně, tak to zároveň vyžaduje, aby byly používány také jiným modernějším způsobem, než to bylo v minulosti se zbraněmi, které byly vyrobeny ještě v době existence Sovětského svazu.

Chybí profesionálové v oboru?

Jsou připravováni, cvičeni, je potřeba vidět, že první skupina, která byla vycvičena ve státech Severoatlantické aliance a znovu říkám, že se to týkalo i České republiky, pravděpodobně prošla zkušenostmi, a ne vždy splnila očekávání. Také je potřeba vidět, že většina z nich je opotřebena fyzicky, psychicky, někteří z nich mohou být dávno po smrti, někteří jsou zranění. Výcvik musí probíhat kontinuálně.       

Předsedkyně EK Ursula von der Leyenová byla na návštěvě v Kyjevě už po šesté od začátku války. Jak to podle vás bude s přístupovou cestou Ukrajiny do EU?

Je potřeba to vnímat tak, že je to podpora Ukrajiny spíš morální než to, že by byla Ukrajina schopná skutečně zahájit reálné přístupové kroky k Evropské unii, mimo té přípravy, kterou už může provádět v této době. Buďme si vědomi toho, že skutečný proces přístupu bude muset Ukrajina udělat až poté, co skončí válčení na Ukrajině.

Jinak paní předsedkyně už je tolikrát v Kyjevě, že se to zdá jako určitá inflace těch návštěv, které se v podstatě opakují, ale mezi nimi k nějakým dramatickým změnám právě s ohledem na to, že Ukrajina by teď především měla válčit a soustředit se na svoji obranu, tak to si myslím, že tam ty změny nejsou tak dramatické na to, aby každých deset týdnů možná dokonce i častěji byla paní von Leyen v Kyjevě. To zase si myslím… Podle toho bych neměřil schopnost Ukrajiny v přístupu k Evropské unii.     

Samozřejmě potvrdila předsedkyně Evropské komise Leyenová, že Rusko bude platit za útočnou válku. Bude na to mít Západ dostatečné prostředky a vůli?

Já si myslím, že to je pořád předčasná otázka. Samozřejmě že by Rusové měli platit za to, co způsobili a škody, které budou na infrastruktuře a vůbec na Ukrajině. Kolik je tam mrtvých lidí, kolik je lidí zraněných, jaké tam budou následky? Rusové, kteří jsou zcela zjevně agresory, by měli zaplatit nebo nějakým způsobem kompenzovat. Je otázkou, co se stane na konci agrese. Zatím si myslím, že situace není zcela jasná.