Hutka ve svém příspěvku, který zveřejnil v den státního smutku a zádušní mše za zpěváka, tvrdí, že se Karel Gott stal slavným „z rozhodnutí strany a vlády“. A dodává: „Když je v té slávě držen dvacet let od rána do večera na všech lidem dostupných mediích a jiná nejsou, a slouží jako radostná vlajka na věži ve svěžím optimistickém větru, tak následuje Pavlovův reflex. Celá generace si ho spojí se svým mládím, kdy ji to mládí hřálo, i když režim byl hnusný.“

„Dnes ten zpěv rozpomíná na tu krásu mládí, a tím pádem najednou otevírá i pocit, že tehdy bylo lépe. Takový zpěvák nakonec pro ten hnusný režim pracuje i v rakvi,“ míní písničkář. Prý neplatí, že Gotta poslouchali jen ti, kdo chtěli. „Měli na výběr?“ ptá se Hutka a sám si odpovídá: „A není omluvou ani krásný hlas a píle a profesionalita. Nadání a píle se uplatní jen, když je možnost je uplatnit. Karel tu možnost dostal přidělenou za odměnu své radostné, pracovité, služebné prázdnoty.“