„Katastrofické palcové novinové titulky varují, že koronavirus může postihnout až 3 miliony lidí v Česku. Ok. Z otevřených zdrojů vyplývá, že kdyby se u nás nakazily 3 miliony, zemřelo by 30–60 tisíc lidí, většina z nich díky své předem oslabené imunitě a druhotným komplikacím. Zbytek nemocných by prodělal lehký zápal plic a získal vůči koronaviru rezistenci. Koronavirus má jen 10–20x vyšší mortalitu než běžná chřipka, která každý rok mutuje a jen za tuto sezónu už na planetě zabila bez novinových titulků mnohonásobně více lidí než koronavirus do této chvíle,“ poznamenal v souvislosti s koronavirem podnikatel Václav Dejčmar. 

„I přes uvedený ‚katastrofický‘ scénář by tedy v ČR zemřelo jen o pár desítek procent Čechů více, než je běžný roční průměr (cca 110 000). Může mi někdo vysvětlit, v čem je tedy přesně problém? Není spíš smrtelná hloupost lidí spojená s hysterií než nějaký virus?“ zeptal se.

„Mně visí nějaký coronavirus úplně u prdele. Jsem přímo u zdroje v Mexiku a neděje se tu ani hovno,“ píše také hudebník Laco Deczi. 

Své pak napsal také novinář Petr Nutil. „Panika, která propukla v českých obchodech kvůli koronaviru, je dokonalou ukázkou jevu, kterému se říká sebenaplňující se proroctví. Zároveň ukazuje zranitelnost té naší mediálními sděleními prošpikované doby, ve které nejsou rizikem ani tak události samotné, jako spíše jejich interpretace,“ poznamenal muž, jenž stál za zrodem webu Manipulátoři.cz.

„Sebenaplňující se předpověď říká, že pokud je teze (většinou nesprávná) shledána reálnou, způsobí reakci, v jejímž důsledku se původní myšlenka uskuteční. To zrovna můžeme sledovat v našich obchodech – dostatečné množství lidí se začalo domnívat, že v důsledku virového ohrožení ostatní lidé skoupí všechny potraviny, a tak se vydali do obchodu koupit ‚aspoň něco‘ a skoupili, co se dalo. A tak skutečně došlo na to, že regály zejí prázdnotou.
Podobný princip stál za burzovním krachem na Wall Street v roce 1929, kdy panika spustila hromadný výprodej akcií a strmý pád jejich cen, což v důsledku vedlo i k pádu bank a následně k nejhlubší světové hospodářské krizi.
Předpovědi, šeptanda čili veřejné definice situace se tak stávají integrální součástí situace, čímž ovlivňují následný vývoj. A to vidíme i my dnes,“ dodal.

„Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích. A v určitém okamžiku přestane být skutečný stav věcí relevantním faktorem. Velkou roli v tom hrají média, samozřejmě. Dotýkáme se tu něčeho, čemu se říká formát četnosti. Naše mysl se přirozeně zaměřuje na události neobvyklé, podivné, výjimečné, extrémní či jinak se vymykající. O čemž média vědí. A využívají toho. Lidé se nerozhodují podle toho, co je nejpodstatnější, ale podle toho, co se nejsnadněji vyhodnocuje. A my lidé intuitivně posuzujeme pravděpodobnost možných událostí podle toho, jak snadno nám přijdou na mysl. Ne podle faktů a racionálního zvážení rizik. Proto se třeba bojíme létat, ale cestovat autem nám nevadí ( i když létání je asi tak 170x bezpečnější). Proto se bojíme teroristů a ignorujeme malé, nenápadné hrozby, které nás o život připraví s mnohem vyšší pravděpodobností (třeba cigarety),“ dodal s tím, že proto preventivně v obraně před virem, který u nás zatím ani není skupujeme v obchodech všechno, co nám přijde pod ruku, a zároveň zcela ignorujeme něco tak běžného, jako je třeba virus chřipky, který ročně zabije 2 tisíce z nás.

„Tak, lidi, neblbněte, jo,“ uzavřel.