V předvolební kampani Trump tvrdil, že „škrtne“ mezinárodní jadernou dohodu s Íránem, uzavřenou za prezidenta Obamy. Označil ji za „nejhorší, jaká kdy byla vyjednána“.

Pro izraelského premiéra Netanjahua, který proti dohodě před jejím uzavřením lobboval přímo v americkém Kongresu, to byla skvělá zpráva, poznamenává Anýž. Trump taky vyhlásil, že přesune americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Tím by USA potvrdily izraelský nárok, že Jeruzalém je hlavním městem jejich země.

Celý text je ZDE

Navíc naznačil, že dosavadní americká politika, která v posledních dvaceti letech stavěla na principu dvou států (Izraele a palestinského státu), se může změnit. Včetně toho, že by Washington toleroval výstavbu nových osad na okupovaných územích.

Jenže Trump od svých plánů mezitím couvá, upozorňuje Anýž.

Íránskou jadernou dohodu nechce vypovědět, ale „důsledně“ dodržovat, jak uvedl v telefonickém rozhovoru s králem Salmánem ze Saúdské Arábie. Navíc to potvrdil i jeho ministr zahraničí Rex Tillerson během washingtonské schůzky s šéfkou diplomacie EU Federicou Mogheriniovou.

Přesun ambasády a další rozšiřování osad by pak podle něho mohly ohrozit snahu o dosažení mírové izraelsko-palestinské dohody. „Nepomohlo by to tomuto procesu,“ řekl Trump minulý týden pro izraelská média.

„Každý prezident zjistí, že z oválné pracovny vypadají věci jinak než v předvolební kampani. Skutečnost, že prezident Trump ukazuje pružnost v některých klíčových zahraničních otázkách, napovídá, že je méně ideologicky zaťatý, než naznačovaly jeho původní záměry,“ uvedl Martin S. Indyk, viceprezident Brookings Institution, pro americký deník New York Times.

Žádné asertivní kroky vůči Pekingu nepodnikl

Anýž také poukazuje na to, že Trump v posledních dnech výrazně slevil z ostrého tónu vůči Pekingu.

V kampani hlásal, že okamžitě po nástupu do úřadu obviní Čínu z měnové manipulace – podhodnocování její měny jüanu. A že dovoz z Číny zatíží clem ve výši 45 procent.

Hned po svém zvolení pak uvedl, že Spojené státy se už do budoucna nebudou cítit vázány politikou jedné Číny. Tedy principem, který je základem vztahu mezi Washingtonem a Pekingem už od konce 70. let.

Nicméně jako prezident žádné asertivní kroky vůči Pekingu nepodnikl, podotýká Anýž. V telefonickém rozhovoru se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem minulý čtvrtek Trump naopak jasně potvrdil, že i on hodlá nadále v americké zahraniční politice dodržovat princip „jedné Číny“.

Stejně tak Trump hodlá dostát dosavadním, tradičním bezpečnostním závazkům USA vůči Japonsku, píše dále Anýž. To potvrdil během svého víkendového jednání s japonským premiérem Šinzóem Abem.

„Americko–japonské přátelství je základem míru a stability v tichomořském regionu,“ uvedl Trump. Později během jednání s Abem prohlásil: „Děkujeme, že hostíte naše ozbrojené síly.“

Přitom v kampani Trump vyhrožoval, že přehodnotí tradiční spojenectví, protože „Japonsko a ostatní spojenci nám neplatí, co by platit měli, a my jim poskytujeme obrovskou pomoc a utrácíme na to jmění“, upozorňuje Anýž.

A dodává, že podle amerických médií je zřejmé, že na změnu Trumpových postojů mají vliv členové jeho vlády. Především ministr obrany James Mattis a šéf diplomacie Rex Tillerson.